Recenze a reportáže

„Oidipus Tyranus“ úspěch „Antigony“ nezopakoval. Zatím. (+ video)


14. prosince 2009 se v Divadle Milenium konala premiéra koncertní verze nové rockové opery „Oidipus Tyranus“ od autorů poměrně úspěšné „Antigony“, kterou vyznávají především příznivci tvrdého rocku. Jak dopadl další „hard“ experiment? To se dozvíte v naší reportáži doplněné o originální fotografie a také video sestřih z koncertu.

Viktor Dyk, Lešek Semelka, Jan Toužimský

Žántí

„Antigona“ byla první českým projektem, který odvážně na divadelní prkna přivedl tvrdý rock, který podle názoru mnoha lidí patří spíše na letní rockové festivaly. I tam „Antigona“ slavila úspěchy. Naposled se „Antigona“ hrála v Divadle V Dlouhé, kde se představila již jako plnohodnotné představení. Originální byly například i ohňové choreografie nebo akrobacie ve vzduchu. „Oidipus Tyranus“ jde po stejné, již jednou vyšlapané cestičce. Hudebně zůstává ve stejném stylu, pro náhodného diváka jsou písně z „Antigony“ a „Oidipa“ snadno zaměnitelné, to samé platí o choreografii a akrobacii. Angažováním stejných interpretů pak vzniká celkem věrohodná kopie již jednou viděného. Ale vezmeme to popořádku.

Plivání ohně

Divadlo Milenium se po dlouhé době téměř zaplnilo. Nejednalo se přímo o plnohodnotnou divadelní premiéru, nýbrž premiéru koncertního nastudování v plné výpravě. Rozdíl mezitím zase tak velký není, ale zpěváci například ještě neuměli texty, a tak museli použít papíry. Celý večer byl koncipován spíše jako koncert, bez jakéhokoliv hlubšího divadelního smyslu.

Na „Antigoně“ byl nejvíce kritizovaný zvuk, který v jakýchkoliv prostorách nebyl vůbec ideální a až na výjimky nebylo zpěvu vůbec rozumět. V případě Divadla V Dlouhé se tomu nemůžeme tak moc divit, protože se nejedná o hudební divadlo, ale mnozí doufali, že v akustických prostorách hudebního Divadla Milenium to bude lepší. Názory se liší, protože někteří diváci v nižších řadách rozuměli dobře, ale většina diváků byla opět o text ochuzena. Za to hudba zněla skutečně skvěle a pro příznivce tvrdšího rocku to byl neoddiskutovatelně silný zážitek, navíc se hrálo živě. Milan Steigerwald umí skvěle kombinovat bubny a elektrické kytary se symfonickými částmi orchestru i staršími nástroji.

Video sestřih z koncertní premiéry

Dlouho jsme váhali, zda máme publikovat sestřih z této zcela jistě zajímavé, ale zvukově ne nejlepší akce. Nakonec se nám podařilo vybrat několik záběrů, které vystihují atmosféru premiéry a snad tedy omluvíte horší srozumitelnost záznamu.

Pro Musical.cz exkluzivně natočil a sestříhal Radek Janda.

Doporučujeme zhlédnout v HQ kvalitě (tlačítko HQ na spodní liště videa)!

Pavla Forest

Co se týče režie Pavly Forest, tak v případě koncertního provedení neměla moc co na práci. Dokázala alespoň naplno využít technické možnosti Milenia, včetně jedinečné hydrauliky jeviště, ale i sesuvných schodů až ke stropu divadla, o kterých jsem například vůbec nevěděl. Plně využíván byl též světelný park, takže toto představení by mohlo být takovou hezkou prezentací toho, co vše lze v Mileniu realizovat. Pavla Forest napsala k „Oidipovi“ také písňové texty, z některých úryvků nevyzněly vůbec špatně, takže předpokládejme, že jsou tak kvalitní, jako v „Antigoně“.

Pěvecké výkony byly vesměs dobré, ale stále dominovala hudba, která „přeřvala“ i skvělé zpěváky Viktora Dyka a Jana Toužimského. Mimochodem bylo zajímavé, že tyto dvě hlavní role zase tolik prostoru neměli, protože díky velkému množství postav se nikdo na jevišti moc dlouho neohřál. Pokud jsme z písní měli pochopit nějaký děj, tak se to bohužel alespoň u mě minulo účinkem. Během večera kromě výše jmenovaných zpěváků zazpívali Žántí, Petr Opava, Josef Šutara, Linda Faitová, Daniela Langerová, Lešek Semelka a další. Zapomenout nesmíme na krásný operní zpěv Miroslavy Časarové.

Stáhněte si u nás singl „Zpráva z hvězd“

Viktor Dyk a Jan Toužimský – Zpráva z hvězd (singl)
Hudba: Milan Steigerwald; Text: Pavla Forest

Jan Toužimský a Viktor Dyk

Ohňová akrobacie byla opět efektní, ale jak jsem psal již výše, většina prvků už byla viděna v „Antigoně“. Přesto tyto nebezpečné vsuvky dokázaly scénu vždy oživit. Mnohdy se nad hrátky s ohněm tajil dech a na pár chvil to vypadalo, že divadlo skončí v plamenech, ale naštěstí vše dopadlo dobře.

Závěr pak patřil dvou písním z „Antigony“, které skutečně byly správně umístěny na konec, jako pomyslný vrchol. Následovala nekonečná děkovačka, při které probíhalo představování zpěváků a tvůrčího týmu. Úsměvné bylo, že nebylo rozumět ani tomuto mluvenému slovu bez hudby. Poslední přídavek však mnoho diváků nevydrželo a dralo se ven, aneb když se příliš přetahuje…

Linda Faitová, Petra Langerová a Žántí

„Antigona“ po své úplně první premiéře měla podobné ohlasy, ale vypracovala se postupně v jedinečnou hudebně-divadelní záležitost nejen pro vyznavače tvrdšího rocku. „Oidipus Tyranus“ na tento post také dosahuje, ale čeká ho také ještě dlouhá cesta. Zajímavé by bylo vidět obě rockové opery jako dvojprogram s přestávkou, třeba se toho také jednou dočkáme. Přeji tedy „Oidipovi“ mnoho spokojených diváků (kterých se po premiéře našlo mnoho), rád se na něj přijdu znovu podívat a těším se na postupně vyladěné verze. Pro vyznavače rockové hudby nařizuji jako povinnost! A pokud se vám nelíbila „Antigona“, neočekávejte nic jiného a radši peníze za vstupenku ušetřete.

Ohňová akrobacie

Ohňová akrobacie

Bohyně osudu

Petr Opava

Jan Toužimský

Miroslava Časarová

Lešek Semelka

Viktor Dyk

Milan Steigerwald

Autorem fotografií z koncertní premiéry je exkluzivně pro Musical.cz Petr Marek. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!

14. prosince se v Divadle Milenium konala premiéra koncertní verze nové rockové opery „Oidipus Tyranus“ od autorů poměrně úspěšné „Antigony“, kterou vyznávají především příznivci tvrdého rocku. Jak dopadl další „hard“ experiment? To se dozvíte v naší reportáži doplněné o originální fotografie a také video sestřih z koncertu.„Antigona“ byla první českým projektem, který odvážně na divadelní prkna přivedl tvrdý rock, který podle názoru mnoha lidí patří spíše na letní rockové festivaly. I tam „Antigona“ slavila úspěchy. Naposled se „Antigona“ hrála v Divadle V Dlouhé, kde se představila již jako plnohodnotné představení. Originální byly například i ohňové choreografie nebo akrobacie ve vzduchu. „Oidipus Tyranus“ jde po stejné, již jednou vyšlapané cestičce. Hudebně zůstává ve stejném stylu, pro náhodného diváka jsou písně z „Antigony“ a „Oidipa“ snadno zaměnitelné, to samé platí o choreografii a akrobacii. Angažováním stejných interpretů pak vzniká celkem věrohodná kopie již jednou viděného. Ale vezmeme to popořádku.

Divadlo Milenium se po dlouhé době téměř zaplnilo. Nejednalo se přímo o plnohodnotnou divadelní premiéru, nýbrž premiéru koncertního nastudování v plné výpravě. Rozdíl mezitím zase tak velký není, ale zpěváci například ještě neuměli texty, a tak museli použít papíry. Celý večer byl koncipován spíše jako koncert, bez jakéhkoliv hlubšího divadleního smyslu.

Na „Antigoně“ byl nejvíce kritizovaný zvuk, který v jakýchkoliv prostorách nebyl vůbec ideální a až na výjimky nebylo zpěvu vůbec rozumět. V případě Divadla V Dlouhé se tomu nemůžeme tak moc divit, protože se nejedná o hudební divadlo, ale mnozí doufali, že v akustických prostorách hudebního Divadla Milenium to bude lepší. Názory se liší, protože někteří diváci v nižších řadách rozuměli dobře, ale většina diváků byla opět o text ochuzena. Za to hudba zněla skutečně skvěle a pro příznivce tvrdšího rocku to byl neoddiskutovatelně silný zážitek, navíc se hrálo živě. Steigerwald umí skvěle kombinovat bubny a elektrické kytary se symfonickými částmi orchestru i staršími nástroji.

Co se týče režie Pavly Forest, tak v případě koncertního provedení neměla moc co na práci. Dokázala alespoň naplno využít technické možnosti Milenia, včetně jedinečné hydrauliky jeviště, ale i sesuvných schodů až ke stropu divadla, o kterých jsem například vůbec nevěděl. Plně využíván byl též světelný park, takže toto představení by mohlo být takovou hezkou preznetací toho, co v Mileniu vše lze realizovat.

Pěvecké výkony byly vesměs dobré, ale stále dominovala hudba, která „přeřvala“ i skvělé zpěváky Viktora Dyka a Jana Toužimského. Mimochodem bylo zajímavé, že tyto dvě hlavní role zase tolik prostoru neměli, protože díky velkému množství postav se nikdo na jevišti moc dlouho neohřál. Pokud jsme z písní měli pochopit nějaký děj, tak se to bohužel alespoň u mě minulo účinkem. Během večera kromě výše jmenovaných zpěváků zazpívali Žántí, Petr Opava, Josef Šutara, Daniela Langerová, Lešek Semelka a další.

Ohňová akrobacie byla opět efektní, ale jak jsem psal již výše, většina prvků už byla viděna v „Antigoně“. Přesto tyto nebezpečné vsuvky dokázaly scénu vždy oživit. Mnohdy se nad hrátky s ohněm tajil dech a na pár chvil to vypadalo, že divadlo skončí v plamenech, ale naštěstí vše dopadlo dobře.

Závěr pak patřil dvou písním z „Antigony“, které skutečně byly správně umístěny na konec, jako pomyslný vrchol. Následovala nekonečná děkovačka, při které probíhalo představování zpěváků a tvůrčího týmu. Úsměvné bylo, že nebylo rozumět ani tomuto mluvenému slovu bez hudby. Poslední přídavek však mnoho diváků nevydrželo a dralo se ven, aneb když se příliš přetahuje.

„Antigona“ po své úplně první premiéře měla podobné ohlasy, ale vypracovala se postupně v jedinečnou huebně-divadelní záležitost nejen pro vyznavače tvrdšího rocku. „Oidipus Tyranus“ na tento post také dosahuje, ale čeká ho také ještě dlouhá cesta. Zajímavé by bylo vidět obě rockové opery jako dvojprogram s přestávkou, třeba se toho také jednou dočkáme. Přeji tedy „Oidipovi“ mnoho spokojených diváků (kterých se po premiéře našlo mnoho), rád se na něj příjdu znovu podívat a těším se na postupně vyladěné verze. Pro vyznavače rockové hudby nařizuji jako povinnost! A pokud se vám nelíbila „Antigona“, neočekávejte nic jiného a radši peníze za vstupenku ušetřete.


Recenze a reportáže
Recenze obnovené premiéry muzikálu ANGELIKA v Divadle Broadway
Recenze a reportáže
„Touha“ – recenze z premiéry nového odvážného muzikálu
Recenze a reportáže
Bradburyho 2116 vyniká originalitou a skvělou hudbou (Recenze)
  • Lenka

    Prostor divadla v dlouhé původně byl – coby velká opereta – určen hudebnímu divadlu… zvládli to i bez portů… a domnívám se, že to, co zde předvádí pan Borna, se ani za jiné, než-li hudební divadlo, onačit nedá… to, jak je prostor ozvučen, záleží na schopnostech zvukaře, nikoli divadla…


  • tarantule

    textum je takrka vsude rozumet i ve videoukazce, ktera ma samozrejme horsi kvalitu… jak je mozne, ze jste je neslysel v divadle? :D


  • Ondřej Doubrava

    tarantule: Musím se Pavla zastat, náš kameraman Radek byl zhruba v místech, kde údajně bylo slyšet dobře a i tak prý ten záznam není zvukově nejlepší a tohle je hodně pečlivý výběr. Já sám jsem byl na premiéře v sektoru 1 (levý postranní) v horních řadách a rozuměl jsem zhruba každému dvacátému slovu a nebyl jsem sám + nebyla vůbec slyšet ta symfonická sekce, jen bicí (ty hlavně, kdyby byly tišší, troufám si říct, že je rozumět v pohodě!!), kytary, klávesy a bonga, symfonické nástroje byly slyšet, jen když hrály sólo. I proto jsem nechal recenzi na Pavlovi, kdybych rozuměl, přidal bych se. Ale jako hudební nářez to bylo fajn, efekty taky dobrý. :-) Snad to v řádném uvádění vyladí….


  • Luboš

    Tak žebřík byl už v Cats (lezla tudy Grizabella do kočičího nebe) a jen pro doplnění mi v recenzi chybí jméno Petra Dopity a jeho zajímavé vložky – hry na pilu do Předehry k celému představení…


  • Jenda

    Luboši,zcela s Vámi souhlasím…


  • baterka

    Oidipus byl skvělej, fakt nářez. Je dobrý, že člověk tak trochu nahlídne do kuchyně autorů – že nejdřív se představí v koncertní verzi (V klasický muzice je to běžný, když koncertně se hraje i zpívá z not, dokonce sólista často sedí a čeká na svůj výstup. To mi vždycky přišlo legrační, nicméně je to běžný. Co se týče uchopení děje – i to je zcela pochopitelný, že v koncertní verzi nemůžete očekávat a vyžadovat dějovou linku. Z právního hlediska například je přesně toto jedním z charakteristických znaků koncertní verze, která ji odlišuje od verze hudebně dramatický a tím pádem spadá i pod jiný autorskoprávní kolonky…)
    Těším se na divadelní provedení Oidipa Tyrana, který se snad připravuje na jaro. Podle mě by mohla být divadelní verze možná i větším rockovým hukotem – měli by posílit PA systém, aby to bylo to správný rockový maso. Nesnáším ty playbackový chrastítka, na který se pouštěj muzikály. Na Oidipovi i Antigoně je vynikající právě ten fyzickej dotyk muziky… Co se týče zvuku nahranýho z mikrofonu kamery – to snad někdo nemůže myslet vážně, že může tímhle způsobem slušně sejmout zvuk rockový kapely :-))) ( tím pádem tam jsou v záznamu slušný jen tichý pasáže, jinak to ve forte a tutti musí kreslit).
    Na živo to ale bylo super, fakt!! A vyzdvihuju i skvělý akrobatický čísla, třeba Linda Mikolášková na chůdách – to se ani v Antigoně nevidělo. A navíc prostor arény rockový opeře dost slušel.