„Robin Hood“ – Velký muzikál na malé scéně (obsáhlá recenze muzikálu)

Jan Kříz a Martina Bártová

Dlouho očekávaný muzikál Ondřeje Soukupa a Gabriely Osvaldové „Robin Hood“ v režii Jána Ďurovčíka se již představil prvním divákům. Divadlu Kalich se podařilo na malém jevišti vytvořit velkou efektní show, která nabízí plnohodnotný muzikálový zážitek, který v současnosti patří k české špičce. Byli jsme pozváni na všechna tři premiérová představení a máme pro vás komplexní recenzi a srovnání všech alternací (kromě jedné výjimky).

Jan Kříz a Martina Bártová

Nikdy na to odpoledne nezapomenu. Seděli jsme s Gábinou a Ondrou u nás v divadle a nezávazně jsme hovořili na téma, jakým novým projektem navážeme na Johanku z Arku,“ popisuje vznik prvotního nápadu na muzikál „Robin Hood“ producent Michal Kocourek. Ve spolupráci s Televizí Prima pak vznikl ambiciózní projekt tzv. „castingové show“, ve kterém dle zahraničního modelu vybírají diváci v přímém přenosu představitele hlavní role z přihlášených amatérů či poloprofesionálů, kteří se chtějí uplatnit na české scéně. Castingová show „Robin Hood – Cesta ke slávě“ sice dle sledovanosti příliš neuspěla, ale objevila mnoho talentů, které se také objevují v muzikálu. Vítězi se stali Jan Kříž (Robin) a Martina Bártová (Mariana).

I tímto projektem ještě více vzrostlo očekávání samotného muzikálu. 31.8.2010 se dočkali první diváci na slavnostní předpremiéře a následující dva dny 1. a 2.9.2010 se pak muzikál představil hostům na oficiálních premiérách.“Robin Hood“ není přímou adaptací žádné knižní ani filmové předlohy, autoři scénáře Gabriela Osvaldová a Miroslav D. Mirčev skládali děj z různých zdrojů a zapojili i vlastní fantazii tak, aby byla známá (a různě interpretovaná) legenda co nejlépe adaptována pro hudební divadlo.

Nela Pocisková

Robin z Loxley se vrací z válečného tažení krále Richarda Lví srdce zpět domů, kam ho doprovází jeho exotický společník Li. Zjistí, že přišel přičiněním proradného šerifa z Nottighamu (který se spolčil nejen s biskupem, ale také s ohavnou zlou čarodějnicí) o rodinu i veškerý majetek. Uchyluje se tedy do nedalekých sherwoodských hvozdů a s dalšími uprchlíky chystá pomstu. Setkává se také s lady Marianou, která nejdříve nerada přijímá Robinovu nabídku na ochranu, protože si jí chce šerif za každou cenu vzít za ženu. Poté se však do sebe bláznivě zamilují. Jak dopadne pomsta zbojníků a podaří se šerifovi získat Marianu pomocí nápoje lásky od čarodějnice? A co je vlastně ta čarodějnice zač? Na tyto otázky vám odpoví již samotné představení.

Ačkoliv je základní kostra příběhu napínavá a poutavá, tak scénář společně s dramaturgií celého představení je asi největším problémem muzikálu. Osvaldová s Mirčevem ve snaze zlehčení dramatického děje připsali několik komických postav, kterým kraluje komické skřetí duo a směle je doplňuje opilecký mnich Tuck. Asi není nutné zmiňovat, že tyto postavy jsou v muzikálu zcela zbytečně a jejich výstupy jsou ve většině případů trapné. Zatímco se většina autorů snaží konec co nejvíce vygradovat a v závěru zakončit finálovou písní, tak „Robin Hood“ pokračuje téměř 20 minut po uzavření hlavního děje. Zcela nesmyslně pak přichází skřetí píseň i přeplácaná veselka s příchodem krále a dalším výstupem skřetů. Písně jsou v muzikálu dosti nerovnoměrně rozloženy, většina hitů je obsažená v první půli a v té druhé jsou spíše instrumentálky, bojové scény a činoherní výstupy až ke konci opět přicházejí hity. Navíc Marianě nějak autoři zapomněli napsat pořádnou muzikálovou árii. Muzikál trvá přes tři hodiny a efektními škrty ve scénáři by se dal velice dobře zkrátit a poupravit. Jistě by jeho umělecká hodnota bez skřetů nijak neklesla, spíše naopak.

Zdeněk Podhůrský

Pokud se Osvaldové (ve spolupráci s Mirčevem) nepovedl scénář, tak o to více se jí podařily texty písní, které opět oplývají originalitou, možná někdy až tak velkou, že diváci žasnou. V muzikálu bezostyšně zazní i odvážné verše jako „Jste prostě trošku zhulená, podlamují se kolena. A svěrač správně nesvírá, služka tu ráno vytírá“ nebo „Řeknu to, budu decentní, potomky nechci dementní.“ Všechny podobné fráze však nepůsobí vulgárně a jsou zcela v rámci představení. Píseň „Ten javor“ je pak zase ukázkovým příkladem lyričnosti. Vynikající částí je duet šerifa a biskupa, který kombinuje klasický dialog s jejich vnitřními myšlenkami, které jsou pouštěny z playbacku. Osvaldová tedy opět předvedla svůj mistrovský um a precizně si pohrála se slovíčky. O to více zamrzí, že je podepsána pod průměrným scénářem.

Jedním z největších kladů muzikálu je bezpochyby hudba Ondřeje Soukupa. Dalo by se říci, že co jedna píseň z muzikálu, to jeden hudební skvost. Díky použití rozličných instrumentů (např. keltská harfa) zní hudba dobově a zaručeně vás vtáhne do děje. Písně jsou rytmické a melodie snadno zapamatovatelné. Ať již dynamická ústřední píseň zbojníků „Hu ha“ (známá jako znělka castingové show), dramatická Robinova árie „Bla, bla a tak dál„, nebo duet „Pravda je vřed„, vše zaujme na první poslech, donutí vás zakoupit CD a ihned po návratu z divadla ho vložit do přehrávače. Nejlepší píseň dle našeho názoru je Robinova závěrečná píseň „Poprat se s tmou“ (tedy především v podání Václava Noida Bárty), zamrazí také při rockově laděné písni „Pomsta bude sladká„. Naopak nejméně se nám líbila Tuckova píseň „Jsem tichý jak myška“ a árie Mariany „Ten javor“ je příliš dlouhý a lehce uspávající. Celkově však Soukup napsal jednu z nejlepších českých muzikálových hudeb, kterou překonává i svou dřívější „Johanku z Arku“ (jistě by se však našly pasáže, které dosti „Johanku“ hudebně připomínají). Hudbě pomáhá také skvělý zvuk, který však možná bude vadit lidem, kteří mají raději méně hlasité produkce.

Video: píseň Až se blázním

Video z press show muzikálu, zpívají všichni tři Robinové a Mariany.
Pro Musical.cz natočil Radek Janda.

Více videí z Robina Hooda naleznete na našem YouTube kanálu.

Martin Pošta a Radka Pavlovčinová

Režie, choreografie i světelného designu se ujal slovenský režisér
Ján Ďurovčík
, který je známý svými vysokými nároky, ale také jsou jeho díla považována za velice kvalitní a profesionální. V pražských muzikálech jsme často zvyklí na nulovou režii typu „jdi támhle a tvař se smutně“, což pak dopadá na celkovou kvalitu muzikálu. To, co se podařilo Ďurovčíkovi na malém jevišti Divadla Kalich s českými hvězdami šoubyznysu je neuvěřitelné. Téměř všichni získali dobrý herecký výraz, při zpívání skutečně vyjadřují emoce a navíc ještě roztančil i takové umělce, jako je Jiří Zonyga nebo Václav Noid Bárta, od kterých bychom to rozhodně nečekali. Nadprůměrná je práce s prostorem a především pak se světly. Nasvícení je skutečně excelentní a efektní. Dokonale sladěné choreografie jsou jistě výsledkem úmorné práce plné potu, ale ten výsledek za to stojí. A i mě jako diváka dokáže dojmout několika minutový obrovský potlesk po velice náročné taneční scéně „Mary a Ann“, která je vrcholem první půlky. Ďurovčík své pověsti dostál a vytáhl ze všech účinkujících to nejlepší a jednoznačně je režijně i tanečně „Robin Hood“ nejlepším pražským muzikálem.

Výtvarně se „Hood“ také povedl, scéna Martina Černého poskytuje jak prostor pro velká taneční čísla, tak dostatek různých vyvýšenin pro skotačení zbojníků. Skutečně si připadáte jak uprostřed hustého lesa nebo na popravišti nebo zase v hodovní síni šerifa, a to jen díky drobným změnám. Někdy však přestavby trvají poněkud déle, především v začátku první půle. Kostýmy Romana Šolce jsou opět kvalitní a vizuálně líbivé, na druhou stranu je znatelný rukopis, například skřeti jsou velice podobní svým skřetím kolegům z „Kladiva na čarodějnice“.

Jan Kříž, Bedřich Lévi

Velká pochvala také musí poputovat na účet Petra Nůska, který je zodpovědný za choreografie bojů a šermy. Bojové scény jsou skutečně vynikající a zápas s Kelty na začátku druhé půle je tou největší a nejpovedenější bojovou scénou, kterou jsem kdy v muzikálu viděl. Vše je dokonale sladěné, meče třískají plnou silou o štíty a je až neuvěřitelné, že se na představení nikdo zatím nezranil (Ján Jackuliak to bohužel „schytal“ hned na zkouškách).

Shrňme tedy muzikál „Robin Hood“ bez výkonů – excelentní hudba, povedené originální texty, vynikající režie, choreografie, výprava a nasvícení. Scénář však všem lidem z tvůrčího týmu trochu podkopává nohy a přináší do muzikálu „vtipné“ výstupy skřetů. Chybí také dramaturgie představení, celé to pak vrcholí nepovedeným koncem. Škoda toho scénáře, škoda skřetů, mohlo to být pak téměř bezchybné.

Porovnání alternací rolí v muzikálu Robin Hood

V druhé části recenze zhodnotíme výkony všech účinkujících, které jsme při prvních třech premiérových představeních viděli.

Václav Noid Bárta

V hlavní roli Robina Hooda exceluje Václav Noid Bárta, který je typově přesný a role mu dokonale sedí přímo na tělo. Jeho barevný hlas dělá z každé písně unikát, zapojil také herectví a rozšířil své výrazové prostředky. Překvapivě skvěle zvládal také taneční části. Nemáme moc co dodat, je vynikající! Vítěz castingové show Jan Kříž ničím nepřekvapil. Jeho největším problémem je, že na jevišti je za herce hrajícího Robina Hooda, kdežto Noid jím na první pohled je. Křížovi se dá uvěřit vzhled, ale jeho zpěv však je příliš jemný na takovou roli a snahy o zdrsnění či chraplák nedopadají dobře. Tanečně je bezchybný, herectví je také precizní, ale zkrátka to není „ono“. Dojem pak ještě kazí píseň „Poprat se s tmou“, která v jeho podání ztrácí své kouzlo a v závěrečných vysokých pasážích se trápí i pěvecky. Možná, že kdyby neexistovalo porovnání s Noidem, tak Kříž uspěje více, ale takto byl jednoznačně převálcován. Třetí Robin Ján Jackuliak kvůli svému zranění nastoupí do muzikálu až v půlce září.

Mariany

Mariany mají nelehký úděl. Nemají žádnou píseň, ve které by se mohly pořádně projevit a celý jejich výkon pak staví spíše na herectví. A to má jednoznačně nejlepší Nela Pocisková, které uvěříte každé slovo a její výraz je výborný. To se projevuje i při zpívání, protože slova mění na skutečné emoce. Vizuálně také vypadá jako nejpřesnější rozmazlená lady, ale když přijde na věc, tak dokáže popadnout meč a řádně se s ním ohánět. Tanečně je přirozená a nejpohyblivější. Jediným záporem je ještě místy znatelný slovenský přízvuk. Pokud bychom vzali měřítko, jak moc jsme byli nadšení z Pociskové a obrátili ho, tak přesně tak nás zklamala Lucia Šoralová. Pěvecky sice byla jistá a je vidět, že part byl psaný pro ni na tělo, ale bohužel na premiéře měla nulový výraz, žádné emoce. Možná to udělala nervozita, ale skutečně jen odříkávala svůj text s tím svým stále stejným výrazem. Ať je to Agnes, Ofélie nebo Martina z Kudykamu, stále vše stejné. Tanečnice z ní také bohužel nebude. Na závěr si záměrně necháváme Martinu Bártovou, vítězku castingové show, které jsme se velice obávali. Na druhé premiéře však přišel šok, protože Bártová byla pěvecky i tanečně naprosto vynikající. Herecky se také velice snažila, oproti výkonům na press show to mělo emoce a šťávu, i když je vidět, že potřebuje ještě nějakou tu praxi a není si na jevišti příliš jistá. Zbavit by se především měla koncertního pokyvování hlavy a místy křečovitého výrazu. Celkově však pokořila svou zkušenější kolegyni Šoralovou a má dobře vykročeno.

Kamil Střihavka a Leona Machálková

Hlavní záporák šerif z Nottinghamu je úžasná role, která skýtá možnost řádně se na jevišti předvést. Kamil Střihavka si svou první čistě zápornou roli náležitě užívá, jeho promluvy k Marianě skutečně působí dosti slizky, chování je nelidské, ale někdy se výrazově snaží tak moc, že je to už trochu úsměvné. Pěvecky je dobrý, ale v nižších polohách občas nezní nejlépe. Martin Pošta se po nepovedeném Garcíovi v „Carmen“ předvedl v tom nejlepším světle. Pěvecký part mu sedí mnohem více než Střihavkovi, dokonce se zlepšil i jeho herecký výraz. Ale pořád nepůsobí tak zle jako Střihavka. Tato role je tedy spíš o osobních preferencích každého diváka, nelze jasně určit, který z nich je lepší. Ani jeden však nezklame!

Šerifovou pravou rukou je čarodějnice, kterou si velice užívá Leona Machálková. Je radost vidět, že si i v dnešní komerční době mohou i největší hvězdy svou roli skutečně užít. Pak ty výkony také náležitě vypadají. Machálková skvěle hraje, tančí i zpívá. Bohužel však v rámci čarodějnického pitvoření sklouzne k nepříjemnému vřískání, a to i při zpěvu. Kdyby se jenom trošku krotila, tak by to bylo skvělé. Její alternantkou je objev z castingové show Radka Pavlovčinová, jejíž čarodějnice je opravdu naprosto bez chyby. Je to její první role a hned je to obrovský sukces. Pěvecky suverénní, skvělá tanečně a herecký výraz je naprosto dokonalý. Takto má vypadat herecký výkon od srdce s maximální dávkou profesionality.

Jiří Zonyga, Zdeněk Podhůrský, Lukáš Kantor

Asiat Li je poněkud zvláštní role, která si jistě najde své odpůrce, protože v sherwoodském lese působí jako pěst na oko. Bedřich Lévi ztvárňuje Liho opravdu uvěřitelně, krásně komolí slova a hlavně je pohybově skvělý. Jan Karásek taktéž překvapil, ale především pohybově je o trochu horší než jeho kolega. Pěvecky jsou oba dobří. V této roli také nemůžete narazit na špatnou alternaci.

Malý John v podání Jiřího Zonygy dokáže zaujmout a jeho emoční píseň „Kdopak je rytíř“ je skutečně skvělá. Zonyga není žádný velký herec, ale dokáže do zpěvu vložit emoce, navíc typově je role pro něj jako ušitá. Petr Opava se do role nehodí spíše typově, pěvecky i herecky je dobrý, ale takto si vedoucího zbojníků těžko může někdo představovat. Ve své druhé roli Biskupa z Nottinghamu / Herna je však excelentní. Zde se alternuje s Petrem Dopitou, který působil zcela neutrálně. Nenadchne ani neurazí.

Video: píseň Mary a Ann

Video z press show muzikálu, zpívá Jan Kříž, tančí Michaela Doubravová, Lucia Šoralová a company Divadla Kalich. Pro Musical.cz natočil Radek Janda.

Více videí z Robina Hooda naleznete na našem YouTube kanálu.

Václav Noid Bárta a Nela Pocisková

Antotnín Moravec hraje dvojroli Guye z Gisburnu / Nahluchlého skřeta a představuje se ve vynikající herecké kondici. V jeden okamžik dokáže výborně ztvárnit poskoka šerifa a za pár vteřin vchází na jeviště jako infantilní hluchý skřet. Pěvecky je také dobrý, ale jeho role je především o herectví, a v tom je mistrem. Zdeněk Podhůrský se snaží opravdu usilovně, ale stále je to o ničem. Chladný výkon s pokusem zaujmout hereckými kreacemi i civilním projevem na diváky nemůže platit. Nasleplý skřet Petr Pečený je v rámci své role dobrý, v páru s Moravcem jejich výstupy mají alespoň dobrou hereckou úroveň a dá se zasmát jejich výrazovým prostředkům. Richard Tesařík není hercem, nikdy nebude a kdo ví, jestli se jím chce někdy stát. Všechny role jsou stejné a v žádné nehraje. Jako Franta Strouhal v „Touze“ je dobrý, protože jeho civilní vystupování se tam přesně hodí, ale Franta Strouhal navlečený ve skřetím oblečku nefunguje. Ivan Vodochodský prakticky to samé, v programu se píše, že se herectví věnuje jako koníčku. Ale ve velkém komerčním titulu? S vařečkou v ruce byl možná prima, ale v muzikálech nám to stále příliš nevoní.

Michaela Doubravová, Lucia Šoralová a Jan Kříž

Jako Komorná Kitty exceluje překvapivě Marie Blahynková, která absolutně bez žádných zkušeností vystřihla skvělý přirozený výkon, který pobaví. Směle jí konkurují Michaela Doubravová a Alžběta Stanková, někdy však mají sklon k lehkému přehrávání či pitvoření. Ano, charakter role to umožňuje, ale preferujeme čistý výkon Blahynkové. Pěvecky jsou na tom všechny stejně dobře. Mnicha Tucka skvěle ztvárňují Henrich Šiška a Michal Pleskot, tam asi není co dodat. Filip Gröger exceluje jako lehce přihřátý zbojník Will, jeho herecké kreace obdivujeme již od „Touhy“ a tato role opět dokazuje, že je skvělým komikem i tanečníkem. Lukáš Kantor působí na jevišti více roztomile, ale herecky je lepší Gröger, od kterého také vtipy vyzní více… vtipně. V dalších rolích můžete vidět Petra Šudomu, Oldřicha Smysla, Petra Novotného, Viktora Poláška, Petra Koláře nebo Vojtěcha Vlasáka. V tanečních ženských rolích se alternují Zuzana Pokorná, Zuzana Heréniyová, Linda Huňáčková, Linda Hloušková, Anna Dvořáková a Daniela Lebedová. Všichni členové company jsou bez výjimky skvělí a klaním se před jejich provedením náročných choreografií. Kristián Pokorný je v dětské roli Toma (Zajíce) vynikající.

Petr Opava

Obsazení lze tedy hodnotit celkově kladně, Václav Noid Bárta kraluje celému obsazení, největším zádrhelem je obsazení již scénáristicky zpackaných skřetů, díky za výjimky v podobě Antonína Moravce a Petra Pečeného. Vynikající je company, i všechny alternace záporného dua šerif – čarodějnice.

Celkově lze muzikál rozhodně doporučit, patří k tomu nejlepšímu, co lze v Praze vidět. Ještě jednou vyzdvihujeme práci Ondřeje Soukupa, Jána Ďurovčíka a texty Gabriely Osvaldové. Škoda toho scénáře, kterého se měl ujmout někdo více zkušený a bez snahy pobavit za každou cenu lacinými vtípky typu „Já nic slyším a já zase hovno vidim“. Pokud i nadále bude takto stoupat kvalita komerčních pražských muzikálů, tak se máme na co těšit…

Na představení doporučujeme zakoupit kvalitní CD, jehož recenzi připravujeme. Vstupenky lze zakoupit v síti Ticket Art.

.

.

Autorem fotografií je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na e-mail redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!


179 komentářů