Recenze a video sestřih z premiéry vražedného muzikálu “Je třeba zabít Davida”

Ve středu 28.4.2010 měla v Divadle Broadway premiéru nová hudební crazy komedie “Je třeba zabít Davida”. V kontrastu se skvělými výkony účinkujících před nás autoři postavili stupidní humor ve tříhodinové těžko stravitelné show, která se žánrově ani nedá zařadit k muzikálům. Je opravdu velice těžké napsat něco o tomto dílu, nakonec se nám to ale podařilo a přinášíme vám recenzi z premiérového představení a také 5minutový video sestřih z něj.

Video sestřih z premiérového představení

Připravili jsme pro Vás exkluzivní pětiminutový video sestřih ukázek z premiéry. Jedná se převážně jen o živě zpívané hudební pasáže, které odpovídají charakteru našeho serveru. Snad vám to alespoň trochu přiblíží toto dílo a pokud se vám líbilo, tak vám ho příjemně připomene.

Kamera a střih – Radek Janda

Doporučujeme zhlédnout v HQ kvalitě!

Jak jsem psal již v úvodu, tento titul je opravdu velice zvláštní a ani po třech dnech nevím, co si o něm myslet. A už vůbec  ne, co o něm napsat. Recenzentova úloha je však neúprosná a nějaké ty dojmy jsem pro Vás sepsal. Tentokrát jsem je rozdělil do několika částí a snad Vám to dílo trochu přiblíží. Jen na úvod upozorňuji, že se jedná o recenzi z pera náročného muzikálového diváka, který viděl mnoho titulů (mj. i v zahraničí). Takže pokud jste se právě vrátili nadšení z tohoto muzikálu a chcete mi v komentářích sdělit, jaký jsem ignorant, berte to v potaz.

Příběh, scénář a “humor”

Aleš Háma, Jakub Wehrenberg a Bohouš Josef

Už po tiskové konferenci k muzikálu “Je třeba zabít Davida” jsem nevěřícně kroutil hlavou nad nástinem synopse. Inu, posuďte sami. Děj začíná v roce 2060, kdy je Michal David po celém světě uznáván a ctěn jako jeden z největších skladatelů své doby. Dokonce po něm má být pojmenována Akademie múzických umění a odhalena jeho obrovská socha. Není těžké si představit, jaký poprask vyvolá tato připravovaná transformace mezi akademickými funkcionáři. Představitel úpadkové hudební formy, jakou je pop music, a má být po něm pojmenovaná celá akademie? Tři nejvýznamnější osobnosti této akademické obce: prof. Rejžák, doc. Vývrt a dr. Natalická se rozhodnou této národní tragédii zabránit, k čemuž chtějí využít vynález francouzského inženýra Leydena. Tímto vědeckým objevem je stroj času, jehož prostřednictvím lze cestovat mezi různými časovými dimenzemi. Zákeřní akademici chtějí zlikvidovat velkého umělce v době, kdy byl ještě malý. Pro vražednou misi chtějí funkcionáři zneužít dva přihlouplé topiče, jejichž blbost je tak veliká, že si ani nejsou schopni uvědomit, co mají učinit. Jenže jejich blbost je až tak veliká, že úkol sotva dokáží dokončit…

Bára Štěpánová a Filip Antonio

Jestli se jim to nakonec podaří, to Vám prozrazovat nebudeme. Problémem však je, že konec nemá žádné vyústění, po pointě byste se jen těžko sháněli. A to je opravdu smutné, když po třech hodinách scénář nepřinese na závěr nic, co by alespoň trochu strávený čas v hledišti zúročilo. Bohužel, scénář nedokáže přinést nic zajímavého ani na začátku, ani uprostřed. Jde to asi ruku v ruce s humorem, kterému je věnován následující odstavec. Základ příběhu je vystavěný dobře a přímo vybízí k inscenování bláznivé parodie. Ale úvod je roztažený do celé první poloviny (příprava topičů na akci) a samotná mise je pak až v druhé polovině. Pro úplnost dodáváme, že scénář napsali producent Oldřich Lichtenberg (od kdy producenti píší scénáře?!) s režisérem Radkem Balašem za přispění Richarda Genzera a Michala Suchánka.

Dostáváme se tím k nejproblematičtější části představení, a to je “humor”. Schválně je umístěn v uvozovkách, protože pokud se někdo stále dokáže smát stokrát opakovanému primitivnímu humoru, ve kterém dominují sexuální narážky, vulgarismy, homosexuální karikatury, uřezávání končetin…, tak se nabízí otázka, kam spěje naše společnost. Nechci se nikoho dotknout, mám rád komedie, ale tento druh humoru je vystavěn pro typické zájezdy, které nadšeně aplaudovali “komickým” vsuvkám v muzikálu “Angelika” nebo v obdobných výstupech ve “Třech mušketýrech”. Velkým problémem je, že se autoři snažili být vtipní po celou dobu, v každé větě, v každém slově. Vždyť to ale odporuje všem principům, nelze přebíjet jeden vtip druhým ještě v době, kdy se diváci smějí tomu prvnímu. Ke krvavému násilnému humoru na projekcích se radši ani vyjadřovat nebudu. Našlo se samozřejmě několik vtipů, které svou inteligencí převyšovali ostatní, ale bylo to dáno i osobitým projevem herců. Jako zcela vhodný příklad uvedu Václava Svobodu a poněkud ohraný známý vtip “Otevřu noviny, Lenin….”. Občas byly vtipné i upravené texty známých písní, kterým kraloval známý hit “Teď královnou jsem já”, který považuji za nejoriginálnější část představení. Jen je smutné, že těchto světlých výjimek tam bylo poskrovnu.

Režijní zpracování – muzikál, kino nebo blázinec?

Bohouš Josef jako učitel baletu

Radka Balaše znám jako režiséra úžasné hudební komedie “Adéla ještě nevečeřela”, která se mj. hraje také na jevišti Divadla Broadway. Rozum mi tedy zůstává stát nad tím, co se s panem Balašem stalo. I když těžko domýšlet, jak by muzikál vypadal, kdyby se chopil někdo méně talentovaný. “Je třeba zabít Davida” především není muzikál! Drtivou měrou převládají činoherní části nebo hudební skeče na playback. Skutečných poctivých hudebních čísel v díle nalezneme odhadem deset. Ale i v nich se odvádí pozornost od zpěvu pitvořením či vizuálním zpracováním. Vedení herců je založeno na co největším kontrastu a charaktery jsou vytaženy do extrémů. S prominutím se díváme na plejádu známých tváří, které ze sebe dělají úplné idioty. A to jim tedy jde skvěle! (níže se výkonům věnujeme podrobněji)

Striptýzová scéna Aleše Hámy a Jakuba Wehrenberga

Nejkvalitnější práci odvádí tanečníci pod vedením Kristiny Kloubkové, pozitivem je také zapojení company více do děje a jejich činoherní výstupy. Na to jsme v Divadle Broadway nebyli příliš zvyklí.

Rušivým elementem jsou tentokrát i projekce, které jsou využívány v opravdu velké míře. Avizovaná plošková animace je hojně doplňována 2D i 3D animací i filmovými předtáčkami. Především pak krátké klipy, ve kterých je David zabíjen různými způsoby (a jak jsme výše zmiňovali, také se slušnou porcí krve), jsou z naší strany trochu nepochopitelné a vůbec nekorespondují s dějem. Úvodní titulky jsou opravdu zbytečné a nudné. Let v záchodových kabinkách je také opravdu “skvělý”. I když je Divadlo Broadway postaveno na místě původního kina, tak takové množství filmového materiálu do divadelní hry nepatří. Zvláště když se některé z nich dají lehce nahradit živým hraním (pouštění CD s pokyny klidně mohlo být živě).

Výtvarné zpracování Jana Kříže bylo mírným šokem, protože základ scény tvoří známé kulisy z muzikálu “Kleopatra”, pouze potažené jiným vzorem. Nevím, jak znělo zadání, třeba se po nákladném Baronu Prášilovi v Divadle Hybernia rozhodl pan producent šetřit, ale nepůsobí to zrovna nejlepším dojmem. Dobře byl zpracován interiér stroje času (alias rakety v podobě mobilních záchodů) nebo kotelna. Kostýmy jsou opět z dílny Romana Šolce a vzhledem k tématu mohl zcela zapojit fantazii a místy byly k vidění opravdu bizarní kousky.

Hudební čísla a výkony

Bláznivý vědec Roman Vojtek

Jak bylo avizováno, v muzikálu zazní písně z dílny Zdeňka Bartáka a Michala Davida, o které se vedly spory s konkurenční produkcí muzikálu “Děti ráje”. Těžko říci, jak to dopadlo, ale prakticky žádné písně z “Dětí ráje” nejsou v “Davidovi” použity. Nejhojněji jsou zastoupeny písně z Davidových muzikálů, které jsou textařsky upraveny. Zmiňovali jsme již “Teď královnou jsem já”, dále můžeme slyšet “Doufám, že mi sílu Bůh dá”, “Má být u mušketýrů” nebo “Když v deltě svítá”. Autorem aranží je Daniel Barták, který zároveň napsal také scénickou hudbu. Oboje patří k tomu nejlepšímu a umělecky nejhodnotnějšímu z tohoto díla. Odpustit si autoři mohli “vykradené” filmové motivy, jako například známé theme z “Mission Impossible”.

Zabijáci Martin Pošta a Zbyněk Šporc

V úvodu článku je naznačeno, že účinkující podávají skvělé výkony. Ano, na premiéře tomu tak skutečně bylo a nenašla se žádná výjimka. Jednoznačně nejlepší a nejkomičtější výkon podal Roman Vojtek v roli vědce Leydena. V závěsu byla trojice akademiků Václav Svoboda, Bára Štěpánová a Ivan Vyskočil, kteří předvedli taktéž dobré výkony, především činoherní, Bára Štěpánová pak překvapila árií “Doufám, že mi sílu Bůh dá”. Monika Absolonová si zahrála uklízečku, která je díky hitu “Teď královnou jsem já” velice vděčnou rolí a Absolonovou jsme konečně viděli v jiné herecké podobě než obvykle. Nutno říci, že jí tato rozpustilá komediální postava sedí více než vážné role velkých žen. Od topičského dua Aleše Hámy a Jakuba Wehrenberga jsme čekali ještě o trochu větší odvaz, ale i tak své úlohy zvládli velice dobře. Velice nás pobavil také Martin Pošta nebo Bohouš Josef, kteří se představili v různých rolích. Na závěr si nechávám Filipa Antonia, který ztvárnil dětskou podobu Michala Davida a stal se miláčkem premiérového publika. Na svůj věk zpívá opravdu velice dobře! A jak již bylo výše zmíněno, celá company podala skvělé výkony.

Filip Antonio – Sen kovbojů

Filip Antonio na tiskové konferenci k muzikálu zazpíval píseň “Sen kovbojů” a naše kamera u toho samozřejmě nechyběla!

Kamera – Radek Janda

Vstupenky za sedm set a závěr

Monika Absolonová jako uklízečka

Je čas na závěrečnou sumarizaci. Musím se však zastavit ještě u jednoho faktu, nad kterým mi zůstává rozum stát. Bral bych toto dílo úplně jinak, kdyby ho nastudovali a vymysleli studenti základní/střední školy a hráli ho ve své tělocvičně. Ale zaplatit sedm set za podívanou plnou nevkusného humoru s nulovým přínosem (a sice dobrými výkony, ale to prázdnotu díla vůbec nezachrání)?! Připadá mi to jako špatný vtip od producentů, srovnatelný se “Švejkem”. Nepopírám, že si dílo najde své fanoušky a spokojené diváky, ale reakce ze všech stran upozorňují na fakt, že někdo udělal velký krok vedle. Snaha vytvořit zcela odlišné dílo od konkurenčních megaúspěšných “Dětí ráje” se nezdařila. Shodou náhod jsem včera zhlédl podruhé i toto konkurenční dílo a je mezi nimi opravdu kvalitativně propastný rozdíl. Zatímco “Děti ráje” jsou profesionálním muzikálem ze všech úhlů pohledu, tak “Je třeba zabít Davida” je slátanina všeho možného, která zkrátka nefunguje.

Monika Absolonová, Martin Pošta a Jakub Wehrenberg

Jaký je tedy náš závěrečný verdikt? Skutečně, “Je třeba zabít Davida”! A také “Je třeba dát najevo producentům a autorům, že tohle dílo je zcela mimo”. Pokud jste se za břicho popadali vtipům v “Angelice”, “Třech mušketýrech” nebo milujete scénky z pořadu “Tele tele” typu “To je vražda, nachcala”, tak neváhejte a běžte na toto dílo. Zažijete nejlepší a nejvtipnější tři hodiny svého života. Pokud nepatříte k milovníkům tohoto humoru, zažijete pravděpodobně také tři “nej” hodiny svého života, ale z opačného konce.

Na závěr přinášíme myšlenku producenta a autora představení Oldřicha Lichtenberga z jeho řeči po premiéře: “Říká se o nás, že jsme vrahy české kultury. Snad jsme dnes dokázali, že tomu tak je.”

Fotografie našemu serveru laskavě poskytla tisková mluvčí Divadla Broadway Martina Jandová a jejich autorem je Martin J. Polák. Fotografie bez svolení autora není možné dále šířit!