Recenze a reportáže

Pískání po větru, další z muzikálů Andrew Lloyd Webbera si odbyl svou českou premiéru


První muzikálovou premiérou letošní sezóny se v Městském divadle Brno stalo 24. října 2015 Pískání po větru (Whistle Down The Wind) Andrew Lloyd Webbera a Jima Steinmana. Muzikál byl na prknech Hudební scény uveden v české premiéře a současně se tím představil i v premiéře kontinentální. Přestože se jedná o kousek notoricky známých a skvělých autorů, svou cestu ke slávě si hledal obtížně a velkého počtu uvádění se mimo anglicky mluvící země zatím nedočkal. Jak si tedy s uvedením takového díla poradili v Brně?

S inscenováním muzikálů Sira Andrew Lloyd Webbera mají v MdB již hodnou řadu zkušeností. Od otevření Hudební scény divadla zde uvedli již čtyři z jeho nejznámějších kousků – Jesus Christ Superstar, Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Evitu a Kočky. V letošní sezóně se rozhodli v uvádění jeho děl pokračovat a tentokrát padla volba na jeden méně známý muzikál.

Pískání po větru, příběh o střetnutí dětské víry a nevinnosti s drsnou realitou světa dospělých, vychází z novely Whistle Down The Wind americké herečky a spisovatelky Mary Hayley Bellové, která vyšla v roce 1959. Již z roku 1961 pochází filmové zpracování, které významně přispělo k jejímu celosvětovému proslavení.

Andrew Lloyd Webber se k uvedení muzikálu Whistle Down The Wind dostal mnohem později a jeho cesta k úspěchu byla poměrně dlouhá. První verze měla premiéru ve Washingtonu v National Theatre v roce 1996. Představení si však odneslo zdrcující kritiky, takže bylo brzy zase staženo, odložena byla i jeho premiéra na Broadwayi a Andrew Lloyd Webber se pustil do jeho přepracování. A nakonec to vyšlo. Premiéra přepracované verze se uskutečnila 1. července 1998 v londýnském divadle Aldwych a konečně zaznamenala úspěch v podobě více než tisícovky odehraných repríz během tří let. Titulní píseň se zařadila po bok nejslavnějších hitů Andrew Lloyd Webbera a známými hity se staly i další skladby z tohoto muzikálu.

Adam Gazdík, Alena Juráčková, Eliška Skálová

Adam Gazdík, Alena Juráčková, Eliška Skálová

Muzikál se odehrává v americké Louisianě před Vánocemi a jedná se o příběh pro muzikálové zpracování až neobvykle komorní. Líčí střet vnímání světa dětskýma očima s pohledem dospělých. Když totiž ústřední dětští hrdinové muzikálu, sourozenci Vlaštovka, Rošťanda a Ubožáček, najdou ve své stodole raněného muže, ani na okamžik neváhají a dochází k závěru, že onen muž je Ježíš, který jak předvídal a hlásil jejich kněz, se vrátil na Zemi. Společně s dalšími dětmi z města se rozhodnou jej ukrýt a pomoci mu. To všechno ve chvíli, kdy dospělí hledají po okolí uprchlého těžkého zločince, se záměrem raději ho ulovit a zabít, než aby někomu z nich či jejich dětí ublížil.

Téma vážnější, poměrně hutné a českému divákovi, zejména kvůli většímu množství biblických motivů přeci jen vzdálené, plné i lokálních specifik. Hlavně ze začátku s tím vším mohou mít diváci trochu problém, nicméně v průběhu představení, jak děj postupuje, získává na dramatičnosti i napínavosti, důraz na biblické motivy klesá, naopak hlavní důraz je kladen na rozdíly ve vnímání světa mezi dětmi a dospělými. Ten se ostatně projevuje již v jedné z prvních scén, když se rodinný přítel tří hlavních hrdinů, zbavuje nechtěných koťat, a poté i v rozdílném pohledu na tajemného cizince. Postupem děje a především v druhé polovině tak už divák může jen napjatě čekat, jak to s oním neznámým vlastně dopadne, nechat se vtáhnout působivou atmosférou příběhu a zcela se oprostit od místních rozdílů.

K absolutnímu pohlcení dílem významně napomáhá skvělá hudba ve výborném provedení. O hudební nastudování díla se postarali společně Dan Kalousek a Jakub Žídek, kteří muzikál současně i dirigují. Navíc v Brně již před uvedením Pískání po větru avizovali, že došlo k zakoupení nového mixážního pultu a dalším úpravám souvisejícím se sound designem, které měly zvuk v představení výrazně posunout, což se opravdu stalo. Skoro by se dalo říct, že právě sound design hudbě Andrew Lloyd Webbera přidává rozměr navíc. Nejvíc si tuto změnu diváci vychutnají zejména v rockových pasážích, kde hudbě významně dodává na syrovosti.

Eliška Skálová, Zdeněk Bureš

Eliška Skálová, Zdeněk Bureš

V některých momentech, zejména ve sborových pasážích, by však bylo vhodné zvuk ještě doladit, protože výrazná hudba a sbory zatím spolu úplně nesouzvučí (alespoň při premiéře, kterou jsme mohli vidět, tomu tak bylo). Sborům nebylo vždy úplně rozumět, což je zejména u tohoto díla, kde se objevují často, poměrně výrazný problém.

O český překlad a úpravu textu se postarali Petr Gazdík společně s Karlem Škarkou a Zuzanou Čtveráčkovou. Vychází velmi věrně z originálu, texty jsou zpěvné, po prvním poslechnutí jsme však odcházeli jen s pobrukováním si jednotlivých melodií.

Scéna Emila Konečného je v tomto případě na rozdíl od jiných brněnských muzikálů velmi jednoduchá, tvořená dřevěnými stěnami, které mají ilustrovat farmářské prostředí, konkrétně stodolu, v níž se příběh odehrává. Doplněné pak jsou menšími a méně nápadnými kulisami domu, hospody či stodoly. O několik projekcí, které ji standardně doplňují, se postaral Petr Hloušek.

Kostýmy jsou dílem Andrey Kučerové. O choreografie se postarala Carli Rebecca Jefferson. Oboje je postavené tak, aby plně korespondovalo s příběhem. Kostýmy odpovídají americké Louisianě zhruba padesátých let, výraznější choreografie se projevuje jen v několika scénách, v taneční hospodské scéně či například v dětských scénách, v nichž tak Carli Rebecca Jefferson pokračuje v práci s dětskými herci, s níž se v Brně představila např. již v Letu snů – Lili.

Konstantní práce s dětskými herci se ostatně Městskému divadlu v Brně vyplácí. V Pískání po větru se na scéně pohybuje poměrně velký dětský herecký soubor, a je jasně znát, že režisér představení Petr Gazdík s dětmi nepracuje poprvé. Dá-li se o brněnské company zpravidla mluvit jako o naprosto profesionální, podávající skvělé muzikálové výkony, dá se tak mluvit i o dětské company, kterou v MdB v tomto představení obsadili. Ze všech dětských herců je cítit nadšení, vynikají jak pěvecky, tak herecky.

Kateřina Marie Fialová, Petr Gazdík, Vendula Mrkvicová, Adam Gazdík

Kateřina Marie Fialová, Petr Gazdík, Vendula Mrkvicová, Adam Gazdík

Největší pozornost si samozřejmě zaslouží představitelé hlavních rolí. Ze tří ústředních dětských rolí se role nejstarší dívky, Vlaštovky, chopily herečky již dospělé, zaměříme se tedy nejprve na role jejích mladších sourozenců.

V roli Rošťandy se při premiéře představila Alena Juráčková (alternuje Vendula Mrkvicová), v roli Ubožáčka pak Josef Gazdík (alternuje Adam Gazdík). Výkony obou byly precizní, herecky i pěvecky byli výborní, zejména z nich, ostatně jako ze všech dětských herců při premiéře, čišela chuť a energie, s jakou se do díla pustili. Na premiéře byl přeci jen o něco přesvědčivější Josef Gazdík, z Aleny Juráčkové jsme měli v několika okamžicích pocit, že ji trápí větší nervozita, což se ale jistě s počtem uvádění zlepší.

Jejich starší sestru, Vlaštovku, odehrála při premiéře Eliška Skálová (alternuje ji Kateřina Marie Fialová), která jak jsem již avizovala výše, se tím představuje v roli dívenky o něco mladší, než sama je. Jedná se ovšem o roli, která ji rozhodně minout neměla. Dostává v ní dostatek prostoru pro projevení svého hereckého i pěveckého talentu a plně ho využívá. Je přesvědčivá ve všech polohách, ať jde o pozici zodpovědné starší sestry, o první zamilování, či ať právě představuje osamělou dívku naprosto odhodlanou věřit v identitu tajemného Muže, kterou mu sama přisoudila. Byla to právě ona, která společně s Petrem Gazdíkem byla hvězdou premiéry.

Petr Gazdík, jenž se kromě režie a překladů ujal i hlavní role, si pro sebe tuto roli vybral rovněž dokonale. Po delší době je to i pro něj role s dostatečným prostorem. Jak Mužův „Monolog“ (v originále „Unsettled Scores“) v první polovině představení, či tercet „Když se polibek zmarnit má“ („A Kiss is a Terrible Thing to Waste“) s Vlaštovkou a Amosem na začátku druhé poloviny, tak i závěrečný duet „Co čteš z mých očí“ („Nature of the Beast“) s Vlaštovkou patří hudebně k tomu nejlepšímu, co může muzikál nabídnout. Petr Gazdík v nich pěvecky září a dostatek prostoru se mu nabízí i po herecké stránce v roli rozporuplného tajemného Muže, o němž se děti k jeho vlastnímu překvapení domnívají, že je Ježíš, zatímco dospělí po něm pátrají jako po nebezpečném zločinci. Je sympatické, že přesně tak, jak je svým okolím odlišně vnímán, tak se i rozporuplně projevuje.

Alena Juráčková, Josef Gazdík, Dušan Vitázek

Alena Juráčková, Josef Gazdík, Dušan Vitázek

Krokem mírně vedle bylo obsazení Dušana Vitázka do role Amose, Vlaštovčina přítele. Dušan Vitázek je sice pěvecky i herecky standardně dobrý, jenže typově by se do obsazení rebelujícího přítele, vrstevníka Vlaštovky, více hodil tak před deseti lety. Jako jeho alternace vystupuje Marek Kolář, který je z tohoto pohledu jistě lepší trefou, o jeho nastudování a hereckých a pěveckých kvalitách ale nemůžeme psát, neboť se při premiéře představil právě Dušan Vitázek.

Výbornou trefou naopak bylo obsazení Tomáše Saghera do role ovdovělého otce tří hlavních hrdinů (alternuje Roman Féder). Otec, který si neví rady s nastalou situací, kdy zůstal sám na tři děti, které když nenachází útěchu u něj, ji hledají v biblických příbězích i u jiných lidí, mu skvěle sedí.

A stejně dobrou volbou bylo i obsazení Zdeňka Bureše (alternuje Ladislav Kolář) do role rodinného přítele Edwarda.

O něco menší prostor získávají Viktória Matušovová (alternována Kristýnou Daňhelovou) v roli Amosovy dívky Candy, či Ondřej Studénka (alternuje Jan Brožek) v roli Earla, Jiří Mach v roli Hadího kněze (alternuje Radek Novotný) a Martin Křížka v roli městského kněze. Všichni odvádí výborné výkony, ať už jde o Ondřeje Studénku v roli podivného mladíka Earla, který se věnuje tanci s hady, čímž projevuje svou pravou víru v Boha, a který má prostor v muzikálu především herecký, nebo o roli rebelující Candy, která zase nabízí Viktórii Matušovové možnost projevit hned v několika písních naplno sílu svého hlasu. Ke zmiňovanému Jiřímu Machovi musím ještě uvést, že kromě role Hadího kněze nastudoval i hlavní roli Muže, jako alternace k Petru Gazdíkovi.

Ladislav Kolář

Ladislav Kolář

V muzikálu se objevuje i poměrně početná company, jejíž četnost skvěle funguje zejména při úvodní písni „Klíč k nebesům“ („The Vaults of Heaven“), která je stejně jako titulní „Whistle Down The Wind“ známým hitem a při jejímž zpěvu všichni herci, dětští i dospělí přicházejí na jeviště z bočních schodů podél hlediště. Kromě několika scén, jimiž jsou ty hospodské, či scény, kdy měšťané vyráží na lov nebezpečného zločince, nemá sice company příliš prostoru, odvádí však standardní výkon. Její účast je nenahraditelná, dodává příběhu tu správnou atmosféru. Silně působí zejména kontrast mezi odhodláním, které projevuje, když vyráží na lov zločince, proti dětské radosti z objeveného božského hrdiny.

Právě to se ostatně dá využít na závěr. V Brně si jako letošní první muzikálovou premiéru vybrali dílo poměrně problematické, dílo skvělých autorů, s výbornou hudbou Andrew Lloyd Webbera, ovšem rovněž poměrně intimní dílo s poněkud divácky náročnějším příběhem.

Popasovali se s ním dobře. Na zvuku by to ještě chtělo zapracovat, nicméně příběh je tajemný, napínavý, vytváří silnou atmosféru, pěvecké výkony jsou skvělé, herecké rovněž. Zda si však najde silnou diváckou odezvu právě v České republice, si netroufám soudit. Jde o dílo, které bez pochyb skvěle funguje jako knižní novela, či jako film, umím si jeho úspěch představit i v činohře, od muzikálu však diváci stále očekávají větší zábavu, a to ačkoli mezi nejúspěšnější muzikálová díla dávno nepatří kousky nijak veselé, vzpomeňme třeba na Bídníky nebo právě na díla Andrew Lloyd Webbera – Evitu a Jesus Christ Superstar. Pískání po větru to navíc komplikuje Čechům přeci jen vzdálenější téma.

Ze svého pohledu však mohu říct, že by diváky jeho náročnost a téma neměly zastavit. Byla by to velká chyba, protože brněnské uvedení je snad tou nejlepší českou premiérou, jaké by si Whistle Down The Wind mohlo přát.

Fotogalerie

Fotografie nereflektují recenzované obsazení, jsou na nich zachycené také alternace.

Autory fotografií jsou:
Tino Kratochvil, Městské divadlo Brno (1-3)
Lucie Baziková, Musical.cz (4-6 a fotogalerie)

Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, Facebooku apod., ozvěte se nám na e-mail: redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno.


Recenze a reportáže
„Casanova“ v Divadle Broadway je čistým průměrem (+ videosestřih)
Recenze a reportáže
Rocková opera „Oidipus Tyranus“ s úspěchem odehrála divadelní premiéru
Recenze a reportáže
Recenze brněnského nastudování slavného muzikálu „Chicago“