Muzikál “Pornohvězdy” – originální alternativa s dobrými výkony
V prosinci měl v experimentálním prostoru NoD v pražském klubu Roxy premiéru alternativní muzikál o práci všech prací “Pornohvězdy”. Odvážný alternativní projekt se opravdu velice vydařil a my vám ho blíže představíme v naší recenzi.
Pornohvězdy
Nedávno jsme psali o muzikálu “Močohrad”, který odpuzuje diváky již názvem. “Pornohvězdy” je naopak název velice lákavý a svým způsobem již sám o sobě dosti svérázný. V běžné společnosti se o porno filmech nemluví, a když se vás někdo zeptá, kam jdete večer do divadla a odpovíte stroze “Na Pornohvězdy”, lidé na vás mohou koukat poněkud překvapeně. Ovšem byla by škoda, nechat se odradit.
“Pornohvězdy” je projektem mladého dramatika Petra Kolečky a režiséra Tomáše Svobody. Společně stvořili nekompromisní hudební dílo, které reflektuje současnou společnost. V příběhu je pět hlavních postav, které nám postupně poodhaluje svůj osud. Pornoherec, pornoherečka, režisér, producent a v neposlední řadě zvukař. V první polovině představení sledujeme jejich společnou práci na novém filmu a dozvídáme se o jejich osudech a jak se k natáčení dostali. V druhé půli se přesuneme do bytu pornoherečky, kde se osudy všech postav střetnou a závěr by se dal přirovnat k závěru Limonádového Joa – “Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina”.
Pornohvězdy
Kolečko se Svobodou vytvořili poutavý příběh zasazený do divácky zajímavého prostředí. Diváky samozřejmě zajímá, zda uvidí na jevišti i nějakou tu pikantní scénu. Ano, ale samotný pohlavní akt před kamerou je vyřešen velice vtipně a originálně. Přesto bych představení nedoporučil divákům mladším 18ti let (nebo alespoň 15ti let), i s plyšovými pohlavními orgány je sex zobrazen naturalisticky. Oba autoři napsali také písňové texty, které taktéž oplývají originalitou.
Hudbu k představení napsal Petr Wajsar, k jehož dosavadním pracím patří například balet Maryša pro Městské divadlo v Plzni a také je dlouholetým spolupracovníkem Michala Pavlíčka. Muzikál neobsahuje žádný výrazný hit, díky různým typům herců a charakterů postav je také hudba velice rozmanitá. Celkově se však jedná o takový milý poprock. I když se mi písně v představení líbily, pravděpodobně bych je doma na CD neposlouchal, zkrátka fungují jen na jevišti s plným nasazení herců.
Pornohvězdy
Jak bylo již výše řečeno, “Pornohvězdy” se hrají v experimentálním divadelním prostoru hudebního klubu Roxy. Prostředí diskotéky dotváří zajímavou atmosféru, těžko si dokážu představit podobné téma v jiném divadle. Místa v sále jsou nečíslována, takže kdo dřív přijde, ten blíže sedí. Jeviště je poměrně velké, zvláště na malý počet herců a zajímavostí je přistavěný výklenek (přirovnat by se dal k výklenku v Divadle Broadway, ale velikost si znásobte třemi). I kvůli nezvyklému prostoru je návštěva “Pornohvězd” jedinečným zážitkem.
O odstavec výše jsem nakousl “plné nasazení herců”. Je již klišé pokaždé psát, že celý muzikál stojí především na výkonech, ale pro “Pornohvězdy” to platí obzvlášť. Na prázdné scéně musí ze sebe vydat to nejlepší, aby diváky na dvě hodiny zabavili. A námi zhlédnuté obsazení to dokázalo na výbornou. Nejvíce zaujali Tomáš Petřík jako zapálený režisér s pohnutou minulostí aneb jak se z Národního divadla dostat k pornofilmu a zvukař Lukáš Příkazký, který nás přesvědčil především skvělým herectvím. Pornoherec Jaromír Nosek a pornoherečka Lenka Zahradnická předvedli taktéž skvělé výkony. Producent pornofilmu a bývalý farář Pavel Klečka svým operním basem jasně kraloval ve zpěvu, samotná postava faráře a jeho osud je však nejméně zajímavý a ani Klečka ji nespasil. Menší role babičky a Magdy hrály Alena Štréblová a Monika Zoubková.
Celkový dojem z “Pornohvězd” je tedy kladný. Odvážný námět, zajímavé zpracování a především výkony herců dělají z muzikálu originální podívanou. Nejedná se o klasický “velký” muzikál, ale spíše takovou milou hudební komedii, která reflektuje dnešní společnost a způsob života. My rozhodně vyrazíme ještě jednou, Vojtěcha Dyka (zvukař) a Jakuba Prachaře (pornoherec) si nechceme v tomto muzikálu nechat ujít!
Fotografie převzaty z oficiálního webu Roxy/NoD.
kosatka.p@gmail.com
Komentáře
Alena
AutorJá jsem viděla Pornohvězdy dvakrát, kupodivu v obou případech v prakticky totožném obsazení (Jakub Prachař, Vojta Dyk, Jana Stryková, Michal Slaný, Petr Opava, Zdena Hadrbolcová a jen v malinké roli Magdy se vystřídaly Monika Zoubková a Tereza Kozlová). Musím říct, že i v téhle sestavě jsou Pornohvězdy úžasným zážitkem, akorát oproti Pavlovi mám pocit, že hit se tam opravdu najít dá. Netuším, jak písničku, která by se nejspíš mohla jmenovat “Máma čeká dítě s cizím pánem”, podává Lukáš Příkazký, ale když ji zpívá Vojta Dyk, tak se lidi můžou utleskat a klidně bych si ji doma pro zlepšení nálady pouštěla :-).
Alena
AutorTak jsem si až teď všimla, že Máma čeká dítě s cizím pánem se dá celé poslechnout na Facebooku. Stačí si najít Pornohvězdy. Takže své tvrzení, že bych si ji klidně pouštěla, opravuji na “již dvakrát jsem si ji teď pustila a asi neodolám a pojede to ještě jednou”. :-)
Štychař
Autorbyl jsem pozvaný, ale nakonec jsem nelitoval, jen bych možná změnil prostory, ta akustika v ROXY nic moc, ledačemu nebylo rozumět
Pavel Košatka
AutorAsi záleží na místech, já slyšel perfektně… V leckterém divadle jsem zažil horší zvuk než v Roxy.
Alena
AutorJá si taky nemůžu na zvuk v Roxy absolutně stěžovat. Ale na obou představeních jsem seděla dost vpředu, takže netuším, co je slyšet vzadu. Jediné, co mě hodně zarazilo, byl systém rozesazení publika stylem kdo dřív přijde, ten dřív mele. Já jsem naštěstí přišla včas a tak jsem seděla zhruba tam, kde jsem měla podle lístku, ale přecejen mi připadá zvláštní, proč se vstupenky prodávají s očíslovanými sedadly místo nápisu “sedadla nečíslována” atp.. Pak logicky člověk spoléhá na to, že nemusí do sálu extra spěchat a místo má jisté. A pak se ti, co přijdou ke konci, nestačí divit, že nemůžou najít volné místo (spousta lidí si sedá tak, že mezi nimi a jejich sousedy je volná židle, která ale nemůže být z pohledu vedle hlediště moc vidět, takže se k těm místům pak už nikdo ani neprodírá, co jsem si tak všimla, někteří si pro změnu sednou tak, že zabírají u dvou jasně samostatných židlí z každé polovinu, což mi přišlo až neuvěřitelné), nedej bože kdyby chtěli sedět vedle toho, s kým přišli společně. Na premiéře tam kvůli tomu jakýsi pán dokonce ztropil pěknou scénu, protože se domáhal svých míst i po začátku představení (naštěstí jen v té němé úvodní scéně), ale uvaděč mu ani nebyl schopný říci, která místa by to tedy měla být, protože někdo tvrdil, že se počítají všechny řady, jiným zas pořadatelé řekli, že se čísluje až od “černých” židlí a dřevěné vpředu se nepočítají, natož aby bylo dáno, z kterého konce číslování jde. A pochopitelně diváci sedící v místech, kam by se dotyčný byl rád posadil, neměli v nejmenším úmyslu kamkoli odcházet. Koneckonců jejich chyba to taky nebyla. Nakonec si tam lidi z dotyčného začali dělat srandu, říkali mu, ať hlavně už vypadne a taky, že je výborný herec a jako komická vložka je to prima, ale že už to má skončit. Tak to je jediné, co mi přijde fakt nedotažené a přitom by k odstranění problému stačilo opravdu jen to známé “sedadla nejsou číslována” na lístcích a bylo by jasno od začátku.