Jednohubky: MONTY PYTHON´S SPAMALOT v Liberci

Dneškem na Musical.cz otevírám novou nepravidelnou podrubriku, co vznikla primárně z vlastní potřeby dohnat divácké resty, které už zde velkou recenzi mají, nebo se vypořádat s recenzními pahýly, z nichž už přešs veškerou snahu nevznikne větší článek, ale základní pocit z návštěvy představení v nich bude zachován a nemusí být zdaleka tak formální. Navíc se na Musical.cz od této sezóny zejména z profesních a i rodinných důvodů už nebudu a vlastně ani nemohu věnovat tak často velkým recenzním textům, i když samozřejmě se s recenzováním zcela neloučím. Proto tedy čas od času vždy zhruba na ploše plus mínus jedné normostrany vytvořím textovou „jednohubku“ na téma něčeho, co mou osobu zaujalo, někdy jich třeba dám více do jednoho článku. Samozřejmě, vždy bude platit, že s daným projektem nejsem jakkoli spojen. Dnes se podíváme na jeden montypyhonovský návrat…


Jedním z nejemociálněji prožívaných textů na Musical.cz, jak ze strany autora, tak ze strany diváckých komentářů, byla bezpochyby recenze plzeňského nastudování Monty Python´s SPAMalotu Erica Idlea a Johna DuPreze. Věřte mi, připadal jsem si už tenkrát trochu jako kat, vlastně mi to vůbec nedělalo radost. Když se tedy blížilo v roce 2014 liberecké nastudování v Divadle F. X. Šaldy, pod režijním vedením vrchního překladatele Monty Pythonů u nás, Petra Palouše, hned jsem začal koketovat s návštěvou a zároveň jsem byl poměrně často na inscenaci zván, ačkoli jsem jen fanda, nikoliv žádný expert. Rád jsem ale letos na jarní reprízu pozvání přijal.

A byl jsem nadmíru spokojen, nejen proto, že jsem viděl čirou radost z toho, jak si může soubor v této věci „zablbnout“ a odvádí v tomto směru velmi dobrou práci, ostatně tady o správném hereckém uchopení asi nebylo příliš pochyb. Ale zásadní samozřejmě byla práce s českým překladem Adama Nováka, protože, pokud si dobře vzpomínáte, v plzeňské verzi mi hodně chyběla důslednější práce s dost specifickou monty pythonovskou poetikou, která byla často nahrazena vtípky a narážkami na české prostředí. Z globálního dramaturgického pohledu, pokud by se aplikoval na většinu diváků, je to rozhodnutí sice dobré, ale když poetika skřípe, ultra fanoušky to může dost mrzet a dokonce odradit od návštěvy.

Kateřina Baranová a Martin Polách jako Jezerní dáma a Sir Galahad.
Kateřina Baranová a Martin Polách jako Jezerní dáma a Sir Galahad.

Hlavní klíč úspěchu liberecké inscenace je tudíž vlastně ohromně prostinký, počeštěné vtípky z překladu zmizely (dokonce i ty, které byly i v kontextu humoru skupiny poměrně funkční), a byly nahrazeny buď originálním vyzněním, nebo zkrátka o něco přesnějším pojmem v intencích poetiky skupiny. Čímž dostává humor trochu jiné grády a zkrátka příznivec se při sledování představení musel cítit doslova jako doma. A skvěle, navzdory absenci českých berliček reagovali i dětští diváci!

SPAMalotBanda pod taktovkou Dalibora Tuše hraje naprosto senzačně a s chutí, výprava Jitky Moravcové zdařile kombinuje gilliamovské prvky se svou vlastní invencí (a pestrobarevností), takže výlet do Liberce lze fandům toho nejčistšího britského humoru doporučit celým diváckým i dramaturgickým srdcem. Jak známo: „ALWAYS LOOK ON THE BRIGHT SIDE OF LIFE!“

Liberecký soubor si dovádění v Monty Pythonovském stylu viditelně užívá.
Liberecký soubor si dovádění v Monty Pythonovském stylu viditelně užívá.

Foto z inscenace: Roman Dobeš Fotografie poskyto Divadlo F. X. Šaldy.


Žádné komentáře