Recenze a reportáže

“Monty Python’s Spamalot” – britský humor dorazil do Plzně v českém kabátku


Byl v 70. letech minulého století v Británii jeden létající cirkus. Monty Pythonův.  Měla ho na starosti skupinka úžasných komiků – Graham Chapman, Eric Idle, John Cleese, Terry Jones a Michael Palin, dnes slavní herci + nyní kultovní režisér Terry Gilliam. Když jim byl Létající cirkus malý, expandovali na velké plátno a poprvé si v něm zahráli na putování za Svatým Grálem. Jelikož to byl film s písničkami, Eric Idle po letech neodolal a udělal z něj na Broadwayi v roce 2004 plnohodnotný muzikál. Po šesti letech přichází i k nám, do Divadla J. K. Tyla v Plzni. Nutno podotknout, že značně modifikován….

(psáno z představení 2. 4. 2010)

Předem přijměte omluvu za to, že tento text počítá s tím, že jste jméno skupiny Monty Python museli už někde alespoň zaslechnout, ostatně, zhruba v 70% případů jste právě proto snad na tento článek klikli. Taktéž bylo po dlouhém váhání hodnocení rozděleno na dvě části.

Část první: o inscenaci obecně

Původní film „Monty Python and the Holy Grail“ z roku 1975 byl v podstatě jen sledem tématicky ukotvených  scének, ve kterých král Artuš v podání Grahama Chapmana a jeho družina (zbytek skupiny v mnoha rolích) hledají Svatý Grál a zažijí mnoho dobrodružství se zajímavými postavami). Koncepce muzikálu je v podstatě shodná, došlo jen k úpravě několika scén a připsání pár postav, režisér Roman Meluzín měl tedy ulehčenou práci a prakticky se jen ve velmi jednoduchých aranžích postaral o to, aby všechny zábavné zápletky a slovní narážky fungovaly, hlušší místa navíc ve správnou chvíli snadno vyplní humor ctící stylové choreografie Pavla Strouhala. Vděčná jistě bude i v jisté chvíli mohutná interakce s publikem. Vyzdvihujeme, že populární jízdu s kokosáky zvládli všichni, co ji mají v popisu práce, mistrně! Naopak trochu více si mohli tvůrci vyhrát s kultovními scénami – útokem vražedného králíčka, či s házením kravičky z hradeb, plyšáci ve srovnání s filmem neuspokojí.

Rytíři kulatého stolu v kompletním složení

Hudba Johna DuPreze (a ostatních autorů) je sama o sobě sice spíše parodií na různá hitová klišé (s pár umně skrytými odkazy, například na “Šumaře na střeše”), ale nechybí jí nakažlivá chytlavost a navíc křišťálově čistý klasický broadwayský zvuk , který velice věrně dodržuje i plzeňské hudební nastudování (orchestr skvěle řídil Jiří Petrdlík. Ten je v jednu chvíli i docela hezky zavlečen do centra dění, snad by se výstup dal označit i jako „cameo“).
Velkou nespokojenost musíme vyjádřit ke scénografii Daniela Dvořáka. Že je na našich scénách poslední dobou celkem oblíbený minimalismus, jsme si už zvykli, skutečně se ale musel tento velký projekt v podstatě odbýt jen jednou malou neonovou estrádní stěnou (co navíc vypadá jak z pochybného podniku), projekcemi a pár dřevěnými doplňky?  Ostatně, hlavní kámen úrazu lze spatřovat v naprosté absenci zásadního prvku – kreseb Terryho Gilliama (více rozepsáno v druhé části recenze). Licence je zakázala? Přece by pár z nich šlo snadno dosadit i do vlastní scénografie. Je jasné, že originální broadwayská scéna se u nás v Česku nezaplatí, ale skutečně byl nutný ústupek, posouvající dílo někam úplně jinam? Přenesme tento problém k nám čistě hypotetickou situací: chystal by se například muzikál o loupežníku Rumcajsovi, dokázali byste si ho představit bez kreseb Radka Pilaře?

Říše Jezerní dámy

Další diskutovaným tématem je překlad Adama Nováka: Je podle očekávání hodně přizpůsoben běžnému divákovi a kde příležitost dovolí, tam je situace dokonce přenesena do českých reálií (přece jen do divadla je nutno dostat i jiné publikum než fanoušky Monty Pythonů), v základě dopadl dobře, hlavně v činoherních pasážích, u písní se občas setkáme s neobratností (níže rozvedeno) a taktéž mohly pobrat trochu více hravosti. Například řádek „I Am Not Dead Yet“, přeložený jako „Já jsem neumřel“, je skutečně pro ostříleného přebásníka jen základní varianta. Zároveň by textu neškodilo trochu méně vulgarismů, většina působí jen na efekt. V druhé části recenze se dozvíte, zda dílu zvolené dramaturgické přiblížení divákovi – laikovi ubližuje, či nikoliv.

Inscenace je  dobře obsazena, všechny aktéry na jevišti baví být. Jelikož u všech rolí jde o velkou nadsázku, není potřeba jednotlivé výkony nijak zvlášť analyzovat. Z tahounů jmenujme například pěvecky suverénní Dashu (ano, toto je ta pravá Jezerní dáma). Ke svým úlohám ale asi nejlépe a nejkomplexněji přistoupili: 1.  Roman Říčař, jeho duet s Dashou „The Song Goes Like This“ v roli Sira Galahada rozhodně patří k vrcholům večera, stejně jako jeho přísný tatínek prince Herberta ve druhém jednání. 2. Jan Kříž, jehož Rytíř, který říká (a za chvíli neříká) Ni, stejně tak jako Kouzelník Tim a Francouzský posměváček působí nesmírně vtipně. Všechny scény v podání obou  pánů vyznívají jako příjemný závan inspirace u originálních britských představitelů.

Dasha (Jezerní dáma) a Roman Říčař (Sir Galahad)

Jiří Untermüller sice není s tak velkou dávkou charismatu jako původně  Graham Chapman nebo Tim Curry z broadwayského uvedení, ale jeho Artuš působí příjemně, stejně tak jeho sluha v podání Jana Kaštovského. Naopak spíše nevýrazně působí ve svých rolích Bronislav Kotiš.

Pokud bychom brali dílo jako standardní muzikál, lze s ním vyjádřit spokojenost, pojďme se ale na plzeňské nastudování podívat ještě z trochu jiného úhlu, pro jistou skupinu lidí možná i zásadnějšího a v dosud vyšlých ohlasech zatím opomíjeného.

Část druhá: určená zejména pro trochu větší či přímo skalní obdivovatele skupiny Monty Python, či alespoň některého jejího člena

Dovolte mi nyní přejít v této části do osobnějšího tónu: Pokud bych se já odvážil býti divadelním dramaturgem a chtěl bych „Spamalot“ inscenovat, ohlídal bych si několik věcí. Jakožto celkem velký fanda (Viděl jsem určitě většinu Létajících cirkusů, z filmů mi zbývá pořádně nastudovat „Smysl života“, naopak „Svatý Grál“ a „Život Briana“ jsem viděl nejméně 3x a miluji zejména Idleův sólový projekt „The Rutles“, krásnou parafrázi kariéry mnohem slavnějších The Beatles) vím, jak moc je pro jejich svérázné scénky důležitý perfektní překlad. Též je mi známo, že většina příznivců je schopna akceptovat překlad jen od jediného a pravého člověka, a tím je Petr Palouš, tvůrce titulků pro Létající cirkusy a další související projekty v České televizi . Petr Palouš totiž svými hravými televizními překlady udělal v 90. letech pro rostoucí popularitu Monty Pythonů u nás totéž, co, převedeno do muzikálového žargonu, Zdeněk Borovec pro „Les Misérables“ a Michael Prostějovský pro „Jesus Christ Superstar“. Tu skupinu, co nejraději pouze originál, raději pro tentokrát vynechme. Je pravdou, že ani na některých zatím vydaných DVD občas titulky od Petra Palouše nebyly, ale to je teď vedlejší.

Stejně tak jsou pro mou osobu neoddělitelnou součástí humoru zmiňované kresby Terryho Gilliama, ve světě ve “Spamalotu” samozřejmě používané. Plzeňská verze bohužel v tomto směru nesplnila ani jeden bod a spolehla se na své zdroje, cesta to však nebyla asi úplně správná. Daniel Dvořák se sice snažil navrhnout něco po „Gilliamovsku“, leč tyto pokusy vyznívají zbytečně diskutabilně, viz. například Božské nohy, ty vypadají zhruba jak pátá kopie originálu. I tak to může vidět naprosto subjektivně přísné oko příznivce. Původní kresby by jistě působily lépe.

Ještě problematičtěji ale vyznívají některé česky lokalizované vtipy a tímto se vracíme k překladu Adama Nováka. Když budete znalci vyprávět, že Rytíř, co už si neříká Ni (v podání Jana Kříže) hodí narážku na pražské Divadlo Broadway a následně si začne zpívat „Děti ráje“, nejspíše omdlí. Přiznávám, že jsem se v tom místě ale zasmál, ach, jsem kulturní barbar.   Stejně tak z „odborného hlediska“ dostal poměrně „na frak“ i slavný “Fisch Schlapping Dance”, vycházející z jednoho skeče.. Přemístění z originálního Finska na naší Hanou mu vůbec neprospělo. Divákovi – laikovi by ani jedna úprava vadit neměla, možná někomu ale můžou připadat podbízivé. Naopak vpašování strachu z kritik Jany Machalické se tématicky do lamentování Jezerní dámy, co jí vystřihli ústřední song, poměrně hodí. A účast božského hlasu Karla Gotta také neurazí.

Monty Pythoni to díky české lokalizaci vtipů dotáhli až na Hanou...

Bohužel nejchytlavější a nejznámější písně, známé už z původních filmů jsou přeloženy skutečně poměrně nezpěvně, uveďme si malý příklad:

Na závěr představení si můžeme s účinkujícími zazpívat legendární pecku „Always Look On The Bright Side Of Life“ původně z „Života Briana“ (viz. níže). Sen každého, byť začínajícího Monty Pythonisty! Text je v programu (za krásných 27 Kč,  je poměrně vtipný a bez reklam, kolik by stál v Praze, stovku, že?), jde se na to! Ouha, zkouším malý nepovinný trénink před představením, zvědav na reakce publika, jenže krátké slabiky české varianty sloganu „Uvědom si, jak krásné je žít“ do originálu, kde jsou noty delší, nelze dostat, přitom melodii jsem slyšel miliónkrát. Napasování se zdaří tak na třetí – čtvrtý pokus. Naostro při přídavku trochu provokativně přecházím raději do anglického originálu (ten se zpívá tak snadno, jako když nůž projede máslem), protože nafrázování českého refrénu je opravdu horší, u slok jsem rezignoval rovnou. Publikum zdá se být nesmělé. My naopak přidáváme alespoň nepostradatelné hvízdání, no jo, znalci v hledišti se nezapřou.

Scéna Always Look On The Bright Side Of Life

Tentýž případ jest u písně „The Knights Of The Round Table“, jejíž tempo je vražedné a tudíž si i díky frázování z české verze nezapamatujete vůbec nic, možná kromě prvního verše, kde jsou rytíři kulatého stolu namačkáni tak trochu násilně.

Přiznejme si otevřeně, větší či menší znalci skupiny mohou být z českého provedení a vůbec přístupu k němu značně rozladěni, protože je nezajímají licenční podmínky, ani věci okolo (nad tím můžeme přimhouřit oko my) a pokud se nesmíří s tím, že zde zůstalo vlastně pouze poměrně zdařilé verbální činoherní torzo a známé písně, představení jim zbytek doslova letitých jistot nenabídne.

Vyvstává tedy otázka, zdali se alespoň vedla nějaká jednání ohledně spolupráce s Petrem Paloušem (jistě by s konzultacemi zvládl přeložit i písně, či mohl Novákův překlad alespoň redigovat) a vylicencování kreseb, či zda zvítězila úvaha ve smyslu „Stejně tady ten druh humoru má málo příznivců, nemá cenu to dělat pro ně.“, což už mnoho let neplatí. Bylo by hezké na tyto zásadní dotazy získat i odpověď.

Proč je tato otázka tak důležitá? Možná i proto, že máme silný, taktéž divadelní argument: V pražském Divadle Rokoko se úspěšně hraje dramatizace nejúspěšnějších Monty Pythonských televizních skečů a nejen, že používá Paloušovy překlady, ale i nezbytná vizuální stránka víceméně souhlasí (hodnotím jen z fotek, zatím jsem osobně neměl tu čest). A pokud pouze povolený činoherní projekt vypadá  v českých podmínkách tématičtěji, než oficiální muzikál, je to zvláštní situace…

Pokud se umíte odpoutat od všech anti-věcí, zmíněných v části recenze pro příznivce (a vy si z ní můžete vybrat jen to, co je pro vás podstatné), je plzeňský „Spamalot“ dobrou odreagovávací inscenací, na níž se možná i velmi rádi vrátíte. Sám se chystám ještě jednou. Ale ačkoli si lze cenit odvahy ji uvést, úplná senzace to není, možná právě proto, že základní prvek, čili Monty Pythonská poetika, se v Plzni většinou rozmělňuje v moři české „lidovosti“, která je od britského humoru vzdálena na míle daleko. A právě proto není tak úplně fér, mluvit například o události roku.

Dotáhnou to rytíři až na Broadway?

Poznámka na okraj: John DuPrez a Eric Idle neusnuli na vavřínech a pokračují ve své tvorbě a pro své publikum už připravili další šťavnatý kousek – oratorium na motivy dalšího kultovního Monty Pythonského počinu – „Život Briana“, s názvem „Not A Messiah (He’s A Very Naughty Boy“) a bere si na paškál  snad nejznámější biblický příběh (byť z naprosto jiného úhlu pohledu). Již ho předvedli v londýnské Royal Albert Hall, záznam byl promítán 25. března tohoto roku  na jeden jediný den v kinech v části Evropy, včetně České republiky a koncem května by měl být i u nás v DVD distribuci. Už se těšíme!

Autorem fotografií je Pavel Křivánek, jsou použity s laskavým svolením Divadla J. K. Tyla v Plzni.


Recenze a reportáže
Recenze brněnského nastudování slavného muzikálu “Chicago”
Aktuální zprávy
EXKLUZIVNĚ: Noví protagonisté muzikálu BILLY ELLIOT již pilně zkouší v Plzni
Recenze a reportáže
Slovácké nastudování muzikálu “Adéla ještě nevečeřela” při Festivalu smíchu
  • Fan

    Skvělá recenze. Ty dva pohledy na věc se mi líbí a jsou myslím na místě. Já, sama velký fanoušek Monty Pythonů, jsem ale stále na vážkách, jestli na to představení zajet, či nikoliv. Český překlad mně notoricky známých textů písní mě odrazuje. Obávám se, že bych si představení, na které bych jela s tolika předsudky moc neužila. Ale nejspíš za čas, kdy zvědavost zvítězí nad předsudky, se na tento počin přeci jenom vypravím. Teď jsem si alespoň udělala obrázek o tom, co čekat.


  • Ondřej Doubrava

    Tak podle Filmcity.cz půjde “Mesiáš” do prodeje až v půlce června, tak uvidíme….


  • Danke

    Měla jsem to štěstí vidět tenhle muzikál před 4 lety na Broadwayi. Ráda bych na porovnání viděla i českou verzi, ale Plzeň je pro mě trošku z ruky. Asi mi bude muset stačit broadwayská verze na videu. Snad jednou….


  • Ondřej Doubrava

    Co vím, tak Eric Idle už pilně pracuje na filmové verzi SPAMalotu. V tuto chvíli mám zase já chuť vidět ten skutečný Monty Pythonský originál se vším všudy, jelikož tohle je prostě zcela něco jiného a velmi rád bych zde slyšel názor nějakého skutečně zapáleného Monty Pythonisty, který se na to vydal a jak na to následně reagoval, jelikož v Plzni toho z té poetiky zkrátka moc nezbylo, to Mesiáš na DVD je zcela jiná káva. :-)


  • Abigail

    Tak jsem se dnes konečně dopracovala. Nejsem fanoušek Monty Pythonů, nastudovávala jsem až v souvislosti s představením, takže ten správný fanouškovský pohled nemám, kresby mi až tak nechyběly, ale rozhodně můžu souhlasit s tím, že překlad byl zvláštní. Nemám ty texty v ruce a bohužel jsem si spoustu z nich nebyla schopná zapamatovat, ani neznám originály, ale byly vážně dost jazykolomné, občas mi přišlo, že aby to tam dostali tak, jak chtěli, splácli to takovým nějakým způsobem, který neseděl do rytmu těch veršů nebo vět jak jsem ho tam cítila… A druhá věc byly právě ty narážky, Haná a Děti ráje, taky jsem se nekulturně zasmála při Dětech ráje, ale dovedu si to úspěšně představit i bez nich.
    Ovšem jinak je představení vážně povedené, čím víc se začínám dostávat na ta mimopražská tím víc lituju, že jejich kvalita tu v Praze leckdy není… K obsazení není co dodat. Byli všichni skvělí, a absolutně mě překvapili Honza kříž a Dasha, které jsem zatím viděla asi jen ve vážných rolích, dnes si na mém osobním žebříčku muzikálových herců vystoupili zase o kousek výš a všichni ostatní s nimi


  • jméno vyžadováno

    Tak si pan Doubrava trochu plivl – no co.
    Doporučuji všem si do Plzně zajet – představení je skvělé – po shlédnutí jsem si na youtube porovnával s jinými “světovými” verzemi. Ono to srovnání s filmem je silně nefér.

    Proto – nečtěte Doubravu a udělejte si vlastní názor – případně si přečtěte i jiné ohlasy na tento kus, než tento jedovatý.


  • Ondřej Doubrava

    Ten článek je rozdělen na dvě části – jedna ta inscenační (ta je na české poměry velmi dobrá a pobavil jsem se). a pak holt ta fanouškovská – tam se mi dostalo od pár lidí nadšeného souhlasu, prostě Monty Pythonská duše se nám někam vytratila (překladem, dramaturgií a i tou vizuální stránkou, byť na té skutečně až tak netrvám), pokud by vše ostatní bylo v pořádku, na tom trvám. Klidněw tu přivítám i dramaturga inscenace, třeba mi rád odpoví, proč nebyl překlad alespoň redigován a konzultován s vrchním překladatelem Petrem Paloušem, to je zase trochu nefér vůči fanouškům a znalcům předlohy, většinou pokud se dělá takto kultovní věc, tak se fanouškům vstříc vychází (viz. teď Mary Poppins – důvěrně známá a přesto zcela jiná, ale znalci nemohou říci nic, protože tam vše mají, Spamalot by šel udělat obdobně), nebo se třeba i přizvou ke spolupráci.

    Je mi líto, že se pod svůj názor bohužel neumíte podepsat, já se podepisuji jak pod své recenze, tak pod názory, nicméně díky za váš čas, který jste obětoval jistě důkladné četbě mého článku.


  • Ondřej Doubrava

    Včera jsem splnil mírný slib a zašel jsem si do pražského Divadla Rokoko na Monty Pythonův létající kabaret (divadelní adaptace některých skečů) a bavil jsem se královsky. Dokonce publikum krásně reagovalo na některé skeče, samo je už předem poznávalo, což jsem nečekal, jelikož u Spamalotu bylo na mé repríze publikum hodně “mrtvé”. Nicméně, fanoušek Monty Pythonů má v Rokoku vše potřebné, stylové projekce (Gilliam se nekoná, ale duch je v rámci možností zachován dobře) a hlavně zkrátka Petr Palouš je Petr Palouš, česká překladatelská duše Monty Pythonů, takže představení má švih a je až třeskutě vtipné, i když některé skeče nefungovaly tak jak mohly, ale uznávám, že třeba skeč “Vydíráme” je v českých podmínkách zatím hodně složitý oříšek a sám bych ho divadelně asi nezpracovával). Zkrátka Petr Palouš měl být přizván i třeba jako odborný poradce k plzeňskému Spamalotu, který je takto zejména po dramaturgické stránce spíše promarněnou příležitostí. Čemuž odpovídají i výsledky divácké ankety na i-divadlo.cz (jukněte se a porovnejte třeba s nominacemi na Thálie, hodně pikantní srovnání), pokud by ta inscenace opravdu byla tak skvělá, jistě by se mezi událostmi umístila, jenže ona tam nefiguruje, zatímco v Propadáku roku, byť okrajově, je… což vyznívá spíše pro průměr. S dobrou přípravou mohlo být lépe. Takhle se opravdu potvrzují má slova, že pouze povolený (a podle všeho dosti tvrdě vybojovaný) projekt bohužel u nás opravdu vypadá tématičtěji než licencovaný oficiální muzikál, což trochu zamrzí. Mimochodem, překlad “Always Look On The Bright Side Of Life” není ideální ani v jednom případě, ani u Palouše do hudby tak úplně nesedí, ale ty konzultace by zvládl určitě.


  • ZUZA

    Dobrý den pane,

    po shlédnutí části videa na http://www.dailymotion.com/video/x2k5hp_monty-python-musical-spamalot_fun,abych měla porovnání, musím konstatovat, že plzeňská inscenace není o mnoho horší, dle mého názoru je velmi povedená a zábavná i s různými čechismi. Vaše kritika se velmi minula,ráda si přečtu jak hodnotíte muzikály p.Davida a spol. Asi jste nějak spřízněn s p.P.Paloušem, takže kdyby byl zainteresován, jistě by jste zářil chválou. Už jsem se tak dlouho dobře nebavila. Všem doporučuji.


  • Ondřej Doubrava

    Zuzo, spřízněn nejsem, jen mě jakožto dlouholetého fanouška Monty Pythonů jeho nepozvání ke konzultacím z dramaturgického hlediska mrzí, toť vše, na Spamalot jsem se těšil velmi a co vím, tak jsou zklamaní i někteří jiní fandové (rád si od nich přečtu i opačný názor, ale nějak nepřichází). Na muzikál Michala Davida už jsem kritiku nepsal poměrně dlouho, v tuto dobu dokonce řeším otázku, zdali vůbec ještě někdy nějakou kritiku napsat chci. Nicméně z dramaturgického hlediska je pro mě plzeňský Spamalot promarněná příležitost, ale s názorem druhé strany problém nemám, ani svůj nevnucuji (a pokud čtete opravdu dobře, zjistíte, že inscenaci jako takovou chválím, jen ten základní duch se nám nějak zatoulal a tomu se dalo předejít), je mi líto, že jsem Vás zklamal a chápu, že můj článek je mírně kontroverzní, ale takto to zkrátka cítí ten divadelník a MontyPythonista ve mně zároveň.


  • ZUZA

    Ondřeji, mrzí mě, že nepíšete kritiky právě na naše “nejúspěšnější” české muzikály,
    ta kritika by mě velmi zajímala, bylo by to hrdinství napsat pravdivou kritiku, stějně jako třeba na Odcházení, apod.. Kritizovat oblastní divadlo, hrající s nadšením a navíc i na vysoké úrovni i dle reakce diváků, není nic těžkého, ale nás Plzeňáky to trochu mrzí. Objektivnost mi chybí, jinak hezké Velikonoce.


  • Monika

    Mě se to vůbec nelíbilo, tři hodiny zoufalství, tři vtipné momenty. To mi přijde slabá bilance…


  • Michalsin

    Krásná kritika!
    Netušil jsem, že zažiji ‘cimrmanovskou’ hlášku – ‘… druhá část diváků zůstává, aby zjistila, jestli bude druhá půlka stejně slabá jako ta první …’ . :D To se mi honilo hlavou před pauzou a o pauze. Zatímco celé představení mi znělo hlavou jméno: Petr Palouš.
    Nerad kritizuji, ale jakožto fanoušek Monty Pythonů jsem se dostal do situace, že jsem dokonce i chvíli přemýšlel, jestli to takhle nebylo vymyšlené a zamýšlené samotným Ericem. Z toho mě, ale bleskurychle vyvedlo video z Broadwayské verze. Veškerá kritika na překlad, scénografii a z mého pohledu i na kostýmy je zcela oprávněná, ale řekl bych … poněkud slušně vyslovená. :D
    Panu Novákovi (příhodné jméno :D ) se podařilo udělat z ‘Pythonů’ ‘Trošku’ (to nemyslím nikterak pejorativně). Jen chci říct, že pokud jde člověk na ‘Pythony’, nečeká ‘Slunce, seno …’! Tím pádem by pak zklamaný divák nejraději popřál panu Novákovi: Live organ transplants. :D
    GOTROH!
    P.S.: Muzika (kapela) – dobře odvedená práce.


  • Ondřej Doubrava

    Milý Michalsine, velmi dlouho jsem čekal na reakci nějakého opravdového “Monty Python’s” fandy a díky za to, že přišla. Díky! Já na jednu stranu určité počeštění vtípků i chápu, do divadla nechodí jenom fanoušci, ale mělo to být více vyvážené, fanoušek znalý originální poetiky se tady skutečně musí chytat stébla. Bohužel to, jestli se alespoň uvažovalo o tom, že by se Petr Palouš na inscenaci nějak podílel (stačilo by konzultačně), se asi nedozvíme, samotného by mě to zajímalo.


  • Ondřej Drobil

    Nejsem sice žádný fanoušek Monty pythonů, film jsem viděl až po shlédnutí muzikálu, ale můj názor je, že tento muzikál je naprosto suverenní a svou kvalitou předčí spoustu pražských produkcí. A ten překlad není úplně nejlepší, ale rozhodně není problém zpívat Uvědom si jak krásné je žít, nechápu, co autor řeší, když jsem viděl spamalot poprvé bylo mi 10 let a vůbec mi nědělalo problém zpívat při přídavku ani jsem se nedíval na text. Dnes je mi 13 a viděl jsem tento muzikál 5x a stále je to pro jeden z nejlepších muzikálů společně s Evitou a Starlight Expressem. A pozn. zajímalo by mne, jak by jste udělal ze slova Anglie slovo Finsko.


  • Ondřej Doubrava

    Však také od napsání této recenze uběhla značná řádka dnů, během kterých jsem například stihl dramaturgicky spolupracovat na jednom světovém muzikálu (v době psaní recenze jsem o dramaturgickém přicrndávání jen snil), takže už jsem si spoustu věcí i ověřil v praxi a pořád cítím ten Spamalot jako příležitost spíše promarněnou a velmi mě mrzí, že jsem dodnes na některé otázky v textu uveřejněné nedostal odpověď, vždyť o nic moc nejde, jen mě to zajímá, ta zpívatelnost je hodně subjektivní, uznávám, jasně, že po čase by to šlo samo, ale mám raději přebásnění, která vezmu za svoje hned a často mi trvale nahradí originál… Nicméně, žádný strach, Plzeň si u mě Evitou a Adélou značně napravila reputaci (viz. články v Divadelních novinách) a jezdím tam rád (snad i v příští sezóně). Jelikož bych se ale rád dramaturgii a aktivnější pomoci hudebnímu divadlu rád věnoval energičtěji, uvidíme, jak přesně to bude s mým psaním pseudokritik do budoucna, v jednání je v tomto ohledu nějaká nová sympatická energie…


  • Vašek

    Byl jsem včera se podívat. Je to úžasné :-)


  • Jiří K.

    Šaldovo divadlo v Liberci již na svém webu zveřejnilo premiéry pro rok 2014, 25. a 26. dubna 2014 se zde uskuteční premiéra Spamalotu, v režii Petra Palouše.