Recenze a reportáže

„Kladivo na čarodějnice“ – dech českých dějin v muzikálovém pojetí


Dlouho očekávaný projekt nového tvůrčího týmu „Kladivo na čarodějnice“ měl minulý čtvrtek svou premiéru. První český muzikál inspirovaný skutečnými dějinami českých zemí znovu otevřel prostor Divadla Milenium. Premiéroví diváci odměnili snažení tvůrců i účinkujících bouřlivým potleskem, zároveň se však rozdělili na dva tábory – nadšené a zklamané. Díky naší redakční spolupráci si opět můžete přečíst dva zcela názorově odlišné pohledy na nový muzikál.

.

Pavel Košatka: „Kladivo na čarodějnice“ má především atmosféru

(viděno na druhé veřejné generální zkoušce 28.4.2009 a premiéře 30.4.2009)

V NAŠEM NOVĚJŠÍM ČLÁNKU MŮŽETE ZHLÉDNOUT VIDEO S UKÁZKAMI Z MUZIKÁLU!

Hrbáč Vladimír Marek

Hrbáč Vladimír Marek

Kladivo na čarodějnice. Překlad latinského názvu knihy Malleus maleficarum, též název knihy Václava Kaplického a jejího filmového zpracování režiséra Otakara Vávry a nyní také název nového českého muzikálu, který se jako první inspiruje skutečnými dějinami českých zemí. Inkviziční procesy v Šumperku a Velkých Losinách v 17. století jsou jedny z temných stránek naší historie. 101 upálených nevinných obětí ve jménu Boha. 101 obětí, které jsou dodnes ve spisech klamně označeny jako „čarodějnice“ či „kacíři“ a církev nikdy neuznala své pochybení.

Tohoto námětu se ujal nový tvůrčí tým ve složení Milan Levý (producent, hudba), Pavel Holý (hudba), Jan Krůta (texty hudebních čísel) a Marek Kožušník (libreto). Muzikál, který vznikal dva roky měl premiéru 30.4.2009 (tedy přesně na den všech čarodějnic), a to v nově otevřeném Divadle Milenium.

Hraběnka Sisa Sklovská

Hraběnka Sisa Sklovská

Začněme u již výše načatého příběhu. Osudy postav přepracoval do muzikálového libreta scénárista Marek Kožušník. Ve specifickém prostoru Milenia by se dala atmosféra představení doslova krájet a při vynesených absurdních rozsudcích smrti naskakuje husí kůže, zvláště když si uvědomíte, že toto se skutečně dělo a nikdo „Boží zákon“ nemohl zastavit. Celou atmosféru poněkud kazí konec, kde nejsou uzavřeny osudy většiny postav. Nedozvíme se, jestli hraběnka zastavila procesy, nebo Boblig dále řádil nebo zda kat odmítl dále sloužit inkvizici. Po dlouhých 3 a půl hodinách na ne příliš pohodlných sedačkách divadla bychom očekávali propracovanější závěr.

Jedním z výrazných kladů představení je hudba Milana Levého a Pavla Holého. Žánrově je velmi pestrá, v první půli převládají spíše popověji laděné písně, v té druhé převládá rock a jeho odnože. Ústředním hitem představení je píseň hraběnky „Kdo ví kdo je ďábel„. Hudebně zajímavé jsou však všechny písně, hudební nahrávka je spíše komornější, ale vzhledem k tématu zcela dostačující. Hojně jsou zastoupeny duety. Na první i druhý poslech se zdají písňové texty Jana Krůty jako nadprůměrné a jsou psány s ohledem na účinkující, takže vše krásně padne do úst a o to lépe se poslouchají. Dalším milým faktem je, že sbory zpívají živě, takže již zbývá jen krůček k dokonalosti a přivést na pražská jeviště zpět živý orchestr. Na generálkách a premiéře ještě nebyl zcela doladěn zvuk, věříme však, že s každým dalším představením bude lepší a lepší.

Schmidt (Vladimír Hron), Hraběnka (Sisa Sklovska) a Boblig (Lukáš Vaculík) u soudu

Schmidt (Vladimír Hron), Hraběnka (Sisa Sklovska) a Boblig (Lukáš Vaculík)

Scénografie a nasvícení se ujal Petr Čepický, společně s režisérem Ladislavem Beranem však vytvořili na jevišti zcela scénicky nefunkční podívanou. Přestože scénu tvoří jen jakési tři průhledné brány, jedny schody a Petrovy kameny, jsou přestavby mezi scénami neúnosně dlouhé a jen kazí atmosféru představení. Právě tento fakt byl ve foyer nejvíce diváky kritizován a zrušení bran by pozitivně přispělo ke spádu představení. Nasvícení je spíše strohé, žádné přehnané světelné efekty, což je vzhledem k tématu chvályhodné. Bohužel to má také negativní stránku. Divadlo Milenium totiž nedisponuje bodovými reflektory, takže herci nejsou přímo nasvíceni a především ve scénách měšťanů nemají diváci šanci postřehnout, který z nich právě zpívá. Ladislav Beran si poměrně dobře poradil s neobvyklým jevištěm Milenia a rozehrává scény na všechny strany (doporučujeme spíše sektory 2 a 3). Přesto však někdy režie postrádá spád, a to především v začátcích první půle. Projekce, které natočil Petr Čepický jsou vkusné a opravdu jen dokreslují danou scénu. Tradičně dobré jsou kostýmy Romana Šolce. Velice efektní je závěr první půle, kdy se při reji čarodějnic na Petrových kamenech zvedne celé jeviště do svislé polohy a company po něm šplhá ke stropu divadla.

Kat (Lešek Semelka) s vyslýchanými čarodějnicemi

Kat (Lešek Semelka) s vyslýchanými čarodějnicemi

Tím se dostáváme k choreografii. Vzhledem k faktu, že Ladislav Beran je především choreograf, jsme očekávali více tanečních výstupů. To však vynahrazuje propracovanost a originálnost spíše minimalistických choreografií. Tradičně představení doprovází taneční postava, v tomto případě Smrt, která spíše démonicky „dohlíží“ nad dějem, opět však platí, že by se mohla vyskytovat hojněji.

Tím nejlepším společně s hudbou jsou výkony. Do Kladiva byly obsazeny především mediálně méně známé tváře, kvalitativně jsou však až na pár výjimek skvělé. V hlavní roli inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu exceluje Radim Schwab, a to po všech stránkách. Už jen když přicházel poprvé na jeviště se svými přisluhovači, šla z něj hrůza. „Hvězdná alternace“ v podání Lukáše Vaculíka byla herecky velice odlišná, přesto přesvědčivá, bohužel je pan Vaculík pěvecky i pohybově pro muzikál nepoužitelný.

Děkan Lautner je poněkud scénáristicky méně povedená postava, skvělý hlas Oldřicha Kříže v ní však skvěle vynikne a jeho obhajoba před soudem patřila k vrcholům představení, zvláště s přispěním výše zmiňovaného Radima Schwaba. Děkanova schovanka Zuzana Vogliková byla skvěle zahrána i odzpívána talentovanou Markétou Zehrerovou. K hereckému vrcholu pak patřila role hrbáče, kterého ztvárnil herecký mistr Vladimír Marek, některým divákům však mohl vadit jeho činoherní zpěv, který však pro snadnější písně postavy zcela dostačuje a Marek tak ze sebe může vydat vše.

Zuzana (Markéta Zehrerová) a Lízl (Knoflíčková)

Zuzana (Markéta Zehrerová) a Lízl (Alena Knoflíčková)

Jednou z pěvecky nejtěžších postav je hraběnka, která prakticky nemá prostor pro herectví. Finalistka pěvecké soutěže X Factor Martina Pártlová pěvecký part zvládla s přehledem, těch pár vět mluveného slova však zněl velice nejistě a uměle. Bylo to však její první divadelní vystoupení vůbec, lze tedy očekávat pokrok s dalšími odehranými reprízami. Sisa Sklovská v téže roli nezklamala a předvedla suverénní pěvecký i herecký výkon, až zamrzelo, že se jí nedostalo více prostoru. Přítel hraběnky farář Schmidt je již herecky náročnější a pěvecky také vyžaduje značný talent, který projevil jak Jan Kříž, kterého považuji za jednoho z největších mladých talentů hudebního divadla, tak také Vladimír Hron, který pěveckým výkonem opravdu překvapil.

Kat Lešek Semelka nenadchne ani neurazí, bohužel však má jedny z nejhezčích písní a spíše vidím jeho alternany jako lepší volbu. Lízl Alena Knoflíčková na malém prostoru, který jí scénář přidělil, předvádí velice slušný výkon. Sólové výkony měšťanů jsou skvělé, z mužů vynikali David Bouša, Petr Kutheil a Petr Šudoma. Dámy byly skvělé komplexně, stejně jako zbytek měšťanstva. Taneční role Smrti nepatří k nejnáročnějším, Glorie Fricová jí tedy zvládla skvěle. Jak jsem psal již výše, taneční company příliš prostoru nedostala, zároveň se však nedá říci, že by byla špatná, spíše naopak.

Závěrečné upálení (Oldřich Kříž, Markéta Zehrerová a Vladimír Marek)

Závěrečné upálení (Oldřich Kříž, Markéta Zehrerová a Vladimír Marek)

Divadlo Milenium, které Kladivo znovu otevřelo, je v sálu velice zajímavým prostorem, připomínající arénu, velice nepohodlné jsou však sedadla a ostatní prostory divadla nejsou také příliš divácky příznivé, aneb „mačkejme se všude, kam přijdeme“. Nedořešená je také kavárna a současně divadelní bar o přestávce. Cena za brožurku k představení je velice nadprůměrná, a to 130 korun. Obsahuje však kompletní texty písní a synopsi (doprovázené návrhy kostýmů), pár historických faktů, medailonky všech tvůrců a účinkujících a několik stránek barevných fotografií. K programu je přikládán také umělohmotný přívěsek ve tvaru kříže. Tento fakt je sice originální, ale za cenu zvýšení ceny mi to přijde zcela zbytečné.

Kladivo na čarodějnice má své chybičky, mezi ty nejvýraznější patří dramaturgie a scénické nastudování. Na druhou stranu disponuje silnou atmosférou, originální hudbou a skvělými výkony. Kladivo tedy rozhodně stojí za návštěvu, pokud se vám navíc sejde skvělé obsazení, odnesete si hluboký umělecký zážitek s nádechem českých dějin.

.

Ondřej Doubrava: Úvaha z premiéry aneb Vzkřísí „Kladivo na čarodějnice“ konečně Divadlo Milenium?

(viděno na premiéře 30. 4. 2009)

Zahalené ženy u soudu

Zahalené ženy u soudu

Dovolte mi na předchozí odstavce rovnou navázat. Předem bych rád upozornil, že můj pohled protentokrát asi nebude recenzí, ale spíše takovou úvahou. Po zhlédnutí se mě totiž zmocnila jistá skepse. I na „Kladivu na čarodějnice“ je totiž jasně vidět, jak moc se liší pojetí muzikálového žánru v Praze a ve zbytku republiky. Následující text je možná kritický, ale snad poskytne dobrou reflexi.

Samozřejmě nelze vstoupit do hlavy jednotlivých tvůrců muzikálu a číst jim myšlenky, dá se ale, doufejme, předpokládat, že si  v prvé řadě chtějí splnit svůj sen a jistě chtějí udělat představení podle svých představ. I ambice mají nemalé. Ale bohužel se jim pravidlům žánru občas podaří dost zpronevěřit, hlavně, co se zapojení všech tří syntetických složek týče. Ale hezky postupně.

Bobligův trimfuální pochod Šumperkem (Lukáš Vaculík, Vladimír Hron)

Bobligův trimfuální pochod Šumperkem (Lukáš Vaculík, Vladimír Hron)

Na počátku ohlášení projektu se hodně řešila otázka, zdali se půjde cestou knižní předlohy, či ve stopách slavného (a geniálního) filmu. Odpověď je nasnadě, z druhé varianty je toho v představení k dispozici opravdu mnoho. Od takřka přesných textových citací, až po inspirované projekce. Až se chce poprosit, zdali by autoři filmového scénáře, společně se jménem režiséra Otakara Vávry, nemohli být uvedeni mezi autory. Nicméně Marek Kožušník uměl ta správná místa z filmového pásu do libreta vybrat dobře.

Nedostatky se dají vysledovat v náčrtu postav (a v nepříliš jasném zakončení jejich osudů, které je naznačeno nikoli tečkou, ale drobnou tečičkou, viz. hrdina Hrbáč, kde sice jeho závěrečný čin pochopíme, ale motivace nám díky náhlosti zůstane utajena). Někdy chybí ukončení vývoje úplně. Ale v tomto scénárista zdaleka není sám a dostaneme se k tomu níže. Chtělo by to mít po ruce nějakého šikovného dramaturga – spojku mezi režisérem a funkčností představení na diváka (hodil by se i na proškrtání textu). Obrovskou pochvalu ale udělujeme za to, že se podařilo zanechat základní myšlenku – paralelu s hrůznými politickými procesy z padesátých let a strašlivé zjištění, že touha po moci je věčná a praktiky vlastně také. Paralela je sice jen naznačena, ale mladé generaci by to mohlo stačit a je dobře, že znalejším lidem po hřbetě „husina“ přeběhne, ač i tady by byla lepší důslednější dramaturgie a výraznější podání.

Děkan Lautner (Oldřich Kříž) s měšťany

Děkan Lautner (Oldřich Kříž) s měšťany

Dovolte oslovit pány autory:  Drazí tvůrci, tu inspiraci filmovou verzí jste mohli výrazněji přiznat od začátku, není se přece zač stydět.

Výhrady nemusíme příliš mít k písňovým textům Jana Krůty. Vulgarismy od vznešených pánů znějí sice poněkud násilně, ale lze to brát jako uměleckou licenci.

Malinko schizofrenní je přístup k hudbě. Tato složka je poměrně náročná a těžko se v ní hledá hit. Na tom není vůbec nic špatného, muzikály bez hitu existují a například americký skladatel a textař Steven Sondheim si na tomto přístupu postavil celou kariéru, jelikož on svou hudbu přizpůsobuje výhradně dramatické situaci. „Sondheimovský“ muzikál by potřebovalo české publikum poznat jako sůl, jedná se o nesmírně poutavý přístup k hudebnímu divadlu. Tady však určitý posluchačský červíček v toku melodií rozhlodá dojem, že některé postupy nasvědčují o určité ambici hit v díle mít. Proč se to nedaří a proč se možná nepodaří odnést si nějakou píseň „domů“? (To je samozřejmě relativní.)

Smrt (Glorie Fricová)

Smrt (Glorie Fricová)

Určitou část viny na tom mají aranže. Milan Levý a Pavel Holý se spolehli převážně na elektronické nástroje. Ok, proč ne. Ale při nápodobě dobových postupů nefungují, stejně tak při popových písních znějí použité zvuky a samply příliš lacině a v dnešní době již nemoderně. Proto ucho oblaží jen občasný vpád rockové kytary a techno prvků v tanečních scénách, tam už samply samozřejmě svou práci zastanou znamenitě. Co pro příště moderní prvky promíchat s trochou původních středověkých nástrojů, s malou špetičkou symfonického orchestru? Smyčce zaslechneme jen v „přestavbovém motivu “ (hrozný výraz, ale jiný není). Navíc, do Milenia vždy patřil živý orchestr, nyní ho zde ale nenajdeme.

Co to je vlastně ten „přestavbový motiv“? Inu, představení není zatím příliš dobře zvládnuté technicky. Přes prakticky nulovou scénografii (pracuje i s pilířem původně zde uváděných „CATS“), kde se hýbe jen s několika málo objekty (schody suplující kameny, kovové brány), přestavby trvají nekonečně dlouho a tak je alespoň, aby se divák nenudil, dokresluje hudba. Moc se přimlouváme za vyřazení kovových bran, jsou naprosto zbytečné, i ve scénách, kde se využívají. Inscenace tím rozhodně získá na tempu. Sound-design měl na premiéře dokonce vážné trhliny, kde interpretům nebylo často při zpěvu rozumět a hlasitost jednotlivých skladeb byla zase dosti nevyvážená. I na světla by se našlo pár připomínek. Přitom se tomu dalo zabránit.

Soud s děkanem Lautnerem a Zuzanou

Soud s děkanem Lautnerem a Zuzanou

Už dlouho si zde v diskusích hrajeme s myšlenkou, že by se u nových, nevyzkoušených děl mohl zavést maraton například deseti až patnácti předpremiér po americkém a britském způsobu, kdy se dílo hraje několik týdnů předem a vezme se do hry i divák, který tvůrcům pomůže vychytat drobné chybičky. Slovo „generálka“ by totiž nemělo být jen o kontrole technické složky, ale dají se na nich skvěle poznat i první reakce diváků, bohužel se s nimi u nás příliš nepracuje a v několika málo vysloveně finálních generálkách s okamžitě nadcházející premiérou už se toho moc nespraví. Snad nás s tímto nápadem někdy někdo vyslyší. Přejme tedy „Kladivu“, ať se brzy kvalitně usadí, alespoň v rámci repríz.

Hrbáček (Vladimír Marek) se svým pánem Bobligem (Lukáš Vaculík)

Hrbáček (Vladimír Marek) se svým pánem Bobligem (Lukáš Vaculík)

Snad největší slabinou inscenace je ovšem příliš statická režie Ladislava Berana. Až se nechce věřit, že by se umělec, povoláním choreograf, něčeho takového mohl dopustit. Dochází tu totiž přímo k řetězové reakci. Soubor komplexně dobře zpívá s mírnými odchylkami (tomu se tedy v rámci úvahy nemá cenu věnovat šířeji), je s hudební složkou sžitý, ale nemá co hrát.

Jediná herecká akce je totiž: přijít, stát, případně obejít arénovité jeviště, na někoho ukázat a v nejlepším případě vyjít na schody. U měšťanů a bohužel i hlavních aktérů hlavně ze začátku představení, věc velmi markantní. U postavy Hraběnky se veškerá akce „obohacuje“ ještě u držení si sukně od šatů (ano, kostýmy Romana Šolce jsou opět bezvadné, o tom už také není třeba diskutovat). Ale zpívá to Sise Sklovské pěkně, to je pravda.

Stejně tak Lukáš Vaculík byl snad obsazen také proto, aby ukázal trochu „činohernějšího“ inkvizitora Bobliga, když už zpívaný text jen rytmicky recituje. Místo toho  hraje pouze obličejem (ten ale často není vidět) a postavu charakterizuje celou dobu zvýšený hlas. Vypadal, že ho role velmi baví, ale nemá možnost ukázat jinou polohu, než hysterického záporáka.

Aby zde nebyla jen kritika: existují čestné výjimky a s tím souvisí další problém.  Uchopení postavy a práce s ní, jak bylo poukázáno už na začátku článku. Pokud se tato věc zanedbá, na diváka nemají šanci dolehnout ty správné emoce. Na premiéře opravdu hrál a žil svou postavou pouze jeden jediný aktér. Tím je Vladimír Marek v roli Hrbáče. A proto se nemůžete divit, že pro mou osobu byl právě on hlavní postavou celého muzikálu, nikoliv hlavní hrdinka Zuzana, nikoliv Lautner a už vůbec ne Boblig. Hrbáč jasně směřuje od bodu A k bodu B, sledovat jeho „kariérní vzestup“ od chudáka na funkci úlisného Bobligova asistenta, je nadmíru zábavné. Bravo!

Farář Schmidt (Vladimír Hron)

Farář Schmidt (Vladimír Hron)

Velmi milým překvapením je výkon Vladimíra Hrona v roli faráře Schmidta, rozhodně zde není bavičem, ba naopak, je taktéž zlým mužem, jde z něho dokonce strach a bylo vidět, že v této poloze našel určité zalíbení, i jeho zpěv byl na poslech příjemný. Jiskřičky naděje dokázali vykřesat ještě Oldřich Kříž a v závěru díky emočně vypjatým momentům i Markéta Zehrerová, coby zmínění hlavní „viníci“: kněz Lautner a dívka Zuzana. Na poli v rámci prokreslení charakterů zde ale celkově vážně pšenka nekvete.

Jako zjevení pak  přijde efektní „skřetí“ choreografie na konci prvního jednání a pokud by se měl vybrat jeden moment, proč inscenaci určitě zhlédnout, byl by to právě tento. Alespoň si v něm prohlédnete dance company (která občas dokonce kooperuje s divákem). Jasný kontrast je zkrátka najednou poměrně vražedný. Přitom polovinu efektu v této pasáži udělá pouze zvedající se jeviště. Jistě, je to trochu laciná hra, nicméně účinná a alespoň na chvíli vám zasvítí očička, bohužel společně s otázkou „Proč to dílo takto nevypadá celou dobu?“ Ve druhé polovině už podobný vrchol prakticky nepřijde, vše zase spadne do známých kolejí statiky a vydrží zarputile téměř až do poslední vteřiny, kde ale naštěstí dostanete opět husí kůži…

Zuzana (Markéta Zehrerová)

Zuzana (Markéta Zehrerová)

Je pravdou, že premiérové obsazení nebylo asi vybráno zrovna nejlépe a jistě bude zajímavé porovnat některé méně známé, ale z jiných projektů osvědčené alternace, kteří si možná hereckou oživovací cestičku našli snáze. (Jan Kříž, Zbyněk Fric, Zuza Ďurdinová, Lukáš Kumpricht, Jan Urban) Tak snad příště…

Celkově je „Kladivo na čarodějnice“ spíše velkým zklamáním, než převratným titulem a dá se předpokládat, že nebude vyhledáván nějak masově. Mohlo to být přesně naopak, jen by to chtělo v pár složkách ubrat a v některých zase přidat a hlavně nešetřit, zkrátka jako v životě. Určité kouzlo zde ale díky jedinečnému prostoru Milenia je, takže pokud jste vysloveně pouze fandy hudebního divadla a podlehnete atmosféře, může se vám nový počin dost líbit (viz. hodnocení kolegy Pavla), ale režijní a technické chyby inscenace jsou tentokrát často z řádu neomluvitelných, možná díky absenci dramaturgie (v programech pražských inscenací vůbec tato položka schází, přitom mimo Prahu je mají a daří se jim velmi dobře), možná z důvodů časových. Od takto ambiciózního muzikálu a zvláště od zpracování takto závažného tématu se zkrátka automaticky očekává mnohem více. I přesto, (díky osobním sympatiím k tomuto místu) lze vyjádřit radost nad tím, že Divadlo Milenium opět žije. Snad se v něm všem projektům bude dařit, tato scéna už si to jednou provždy zaslouží. Bude však záležet na diváckém úspěchu.  Zatím věta z nadpisu zůstane  zahalena tajemstvím, ale zároveň i zvědavostí.

Premiérová děkovačka

Premiérová děkovačka

Autorem fotografií z premiéry „Kladiva na čarodějnice“ je exkluzivně pro Musical.cz Tomáš Král. Pokud byste fotografie chtěli použít na vašem webu, ozvěte se nám na email redakce@musical.cz. Publikování bez svolení autora je přísně zakázáno!


Recenze a reportáže
Thrill Me – Spalující vášeň – Noir příběh pro klavír a dva muže (recenze)
Recenze a reportáže
Je třeba oprášit Hamleta!
Recenze a reportáže
„Jeptišky“ v divadle Na Fidlovačce jsou nekřesťansky dobrou komedií
  • HUGO

    nějak mě uniká to srovnání s Dashou


  • Michal Smrkovský

    Dle mého názoru herecký projev začínající Pártlové je lepší než herecký projev ostřílené Dášy:-) Alespoň je přirozená:-)


  • HUGO

    Ohledně Angeliky souhlasím, tam „jela“ Dasha jak přesně „naprogramovaný stroječek“, ale posléze, v ostatních projektech, si dovolím trochu oponovat. Každopádně za mě, se herecký projev Pártlové od generálky posunul výrazně k lepšímu, což je dobře, ale úplně ono to ještě není, chce to asi čas. Nicméně to nemění nic na tom, že se mě Martina v té roli líbí (bohužel jsem neviděl jiné alternace).


  • Michal Smrkovský

    Právě proto jsem to říkal, že na to, že bylo vidět že je v začátcích, tak byla příjemná a nic mi na ní nevadilo. Dášu uznávám jako zpěvačku, i když Angelika jí nesedla ani po této stránce, a herecky jsem jí viděl jen zde a v Golemovi, kde mě teda taky nepřesvědčila:-)


  • HUGO

    a mě právě velmi překvapilo, proč najednou a nečekaně srovnání s Dashou?????? Co k tomu vedlo? Proč zrovna ona?
    btw. viděl jsi Dashu v Carmen?


  • Michal Smrkovský

    Nevím, prostě mě popudilo to, že tady spousta lidí píše že v kladivu jsou neherci a první co mi vytanulo byla Dáša v Angelice:-D Protože Kladivo mi přišlo naprosto perfektně odehrané. V Carmen jsem jí neviděl, a doufám že neuvidím, slyšel jsem jen kousek písně:-) I když, třeba by mě mile překvapila:-) Nemůžu soudit to, co jsem neviděl:-) Ale nechci, aby to vyznělo nějak hanlivě. Vlice jí uznávam jako zpěvačku, a například její duety s Ilonou Csákovou jsou pro mě klenoty, které můžu poslouchat stále.


  • Ondřej Doubrava

    Michal Smrkovský: Vážím si toho, že jsi si přečetl zrovna mou část článku, byť je až druhá, před Pavlovou pozitivnější. Děkuji. Věř, že jsem rád, že snad i má část článku dovedla tvůrce k sebereflexi a Kladivo postupně zlepšují a zrychlují a tak si mohl vidět už určitě usazenější představení. Na oficiálně upravenou verzi, o ktereré se tu zmiňoval Vladimír Marek, se pak určitě ještě přijdu podívat (doufám, že se dostanu do sálu) a přiznám se, že se těším a věřím v jiné obsazení, které tu všichni tak chválíte. A pokud nás znáš, tak víš, že se snažíme vždy vidět alternací víc, akorát, že Pavlovi to vždy vyjde spíše v Praze (neb rád chodí na generálky), mě spíše v Brně, podle toho, co produkce a čas dovolí, čas od času to zkouším, ale snad nějaké pražské PR jednou dá.


  • Romča

    Dasha je v Carmen náhodou naprosto boží. HRAJE (o zpěvu ani nemluvě) jak z partesu!
    Mimochodem, Ondro, máte nějaké problémy? Dopoledne se mi to zas nenačítalo, diskuse pokulhává (na vaše v tomto směru zdatné poměry) a nějak chybí recenze a reporty z aktuálních událostí pražských – a že jich tu bylo habaděj… R.


  • Ondřej Doubrava

    Přiznám se, že ty problémy mám já, jsem naprosto vyčerpaný a klidně to přiznám… je toho už moc, ale restíky (zas tak velké skutečně nejsou a budou z nich jen fotogalerie), přišlo mi, že nejvýznamnější akce byla zkouška Šachmatu (škoda, že ho neuvidím) a pak až dnešní dopoledne, samozřejmě doplním a pak konečně vycvrcholení sezóny a já na něj musím být fit… a nebo možná taky padnu vyčerpáním.. uvidíme ;-)


  • Romča

    No ještě jsem se těšil na vaše hodnocení Príbehu ulice minimálně… To nebyla zas tak zanedbatelná událost – jedná-li se o v současnosti nejpopulárnější slovenský muzikál hostující v Praze… R.


  • Pavel Košatka

    Na Příběh ulice jsme nebyli pozvaní a ani se nám nepodařilo zjistit, kdo má tuto akci na starosti. A osobně platit zrovna za slovenský hip-hopový muzikál nechci, takže kdybych tam šel, bylo by to z „profesního“ hlediska. Stejně tak to měl Ondra.


  • Ondřej Doubrava

    Tak tak, s tím, že snaha kontakt získat byla, ale nejsem dolézavý člověk a když někdo řekne „Nezlobte se…“, já řeknu „Nic se neděje“ a záležitost tím končí.


  • Romča

    Já nevím, trochu mi to smrdí neprofesionalitou. Přece jde o to, abyste plně informovali svého čtenáře ne? A informace o tom, že se chystá u nás hostování nejúspěšnějšího slovenského muzikálu současnosti, je dost prestižní. Mě taky nikdo z produkce nezval, pochybuju, že třeba zvali vaši konkurenci, a ta se tam přesto dostala – v zájmu svého čtenáře… Právě o to profesní hledisko tu jde. Pokud si dobře pamatuju, není to tak dávno, co si Pavel dost často „profesně“ lístky platil, aby mohl dávat na svém blogu info lidem. Tak dlouho zavedeným serverem, kterého skoro každý skoro na všechno zve, nejste. A dřív vám to nevadilo a kvůli těm čtenářům jste chodili i za své… Njn, časy se zřejmě mění? R.


  • Pavel Košatka

    Chodím za své Romane. Většinou když jdu do divadla, tak si to platím. Zváni sice opravdu jsme skoro na všechny premiéry, ale třeba do DB nebo DH chodí většinou Ondra, já si obrázek udělám na dvou odpoledních generálkách, pak přístavky a jsem šťastnej. Jenom nemám tolik peněz, abych si mohl platit úplně všechno (tím nechci „fňukat“, ale je to prostě fakt). Hip-hop nemusím a navíc slovenský hip-hop mi stačilo slyšet jednou. Takže jsem se i přes profesionální hledisko rozhodl, že si radši koupím lístek na dnešek na Fišarku v Kalichu a zajdu si zase o víkendu dvakrát na Adélu. Všechno to je o prioritách. Já chodím do divadla kvůli tomu, abych se pobavil a rozšířil si obzory. Psaní je pak už „vedlejší věc“, kterou dělám rád pro čtenáře, rád jim předám své pocity z představení.
    A ještě s termínem „zvaní“ – Nečekali jsme, že se nám bude někdo „vuncovat“, abychom tam přišli a napsali recenzi. Snažili jsme se ale dopátrat někoho, kdo to má na starosti, ale bohužel… Snaha opravdu byla. Tak snad to čtenářům zase vynahradíme jinak. Viz teď exkluzivní reporty z každého představení Dokořánu a bude report z derniéry Krysaře, kde zase třeba konkurence nebyla.


  • marek.štefan

    ach jo, už mě opravdu nebaví číst útoky na tento server (resp. jeho tvůrce) v každé druhé diskuzi za článkem. Pavel s Ondrou dělají dle mého názoru skvělou práci, ke všemu ještě dobrovolně. Sem tam nějaké chyby se samozřejmě objevují, ale to je snad normální, že.


  • Kristynka

    Jen tak naokraj Pavle, mě taky slovenský hip-hopový muzikál nijak nelákal… nakonec jsem ale šla a rozhodně toho nelituji. Bylo to zajímavé vidět a našla jsem i části, které se mi líbili dokonce i hudebně…. a že patřím mezi ty, pro které je hip-hop prakticky neposlouchatelný.


  • Ondřej Doubrava

    Ono jde o to, že jsme si v redakci řekli „A bude nás to bavit aspoň trochu?“ a shodli jsme se, že ne a to mám asi 2 skladby slovenského hiphopu v oblibě. I přesto jsme si řekli, že bychom zkusili zjistit kontakt na PR, jména jsem dostal, kontakty nikoliv a zatím nejsme v pozici, kdy bych měl kontakt na každého. Mimochodem, stejně by šel jen Pavel, časově mi to nevycházelo. Ale pokud se Príbeh vrátí, vynasnažíme se více. Je to tak dobré, že byste na to zajeli do Bratislavy? Na akci skutečně mimořádného, či alespoň žádaného významu, bych si lístek samozřejmě koupil, ale tady prostě má přednost Dokořán, kdo by nebral 19 inscenací za týden


  • Romča

    Pane Štefane, nespatřujte hned za vším útok (svět není černobílý) – debata o tom, proč se jako čtenář tohoto serveru nedočtu o hostování prestižního muzikálového titulu, není útok, ale prostě jen spleť otázek a (byť pro mě neuspokojivých) odpovědí. Ondro, jak mám rozumět otázce: Bude nás to bavit aspoň trochu? Vy přece nepíšete jen o projektech, které vás baví, ale abyste podali čtenáři komplexní informaci (a případně i hodnocení). Tedy i o projektech, které vás bavit nemusí, ne? Tak si přestavuji práci profesionálního serveru zaměřeného na nějaký žánr. Těší mne tedy aspoň Tvůj příslib, že to podchytíte příště. Ano, Príbeh ulice se má do Prahy vrátit už v září! R.


  • Veronika

    Tak jsem si chtěla přečíst další názory na Kladivo a nestačím se divit, na co jsem tu narazila.

    ROMČO, když na tenhle server ráda chodíš, proč pro jednou nenabídnout klukům spolupráci? Když jsi na Príbehu byla a chystáš se třeba příště zase, zkus to napsat sama – sledovat jedno představení pěkně nezaujatě a nestranně – a nabídnout sem k uveřejnění. Třeba se na tom uveřejnění nakonec nedomluvíte, ale proč to alespoň nezkusit?

    Ano, tenhle server se snaží o profesionalitu, ale když vezmu v úvahu, že mnozí muzikáloví profíci a mnozí redaktoři, kteří jsou za svou práci placeni, neodvádějí odpovídající výkon (bohužel), nedivím se, že zdejší tvůrci nejsou ochotni investovat ze svého do něčeho, co je skutečně nepřitahuje. Každý máme své meze, za které už prostě nemáme chuť a sílu jít. Navíc jim asi produkce onoho muzikálu zřejmě ani nevyšla příliš vstříc.


  • Romča

    Taky názor… Nesouhlasím, ale respektuji.
    Článek nabízet nebudu, protože jsem (sic z časových důvodů jen příležitostným) spolupracovníkem konkurenčního ***, kde mimochodem 2 perfektní recenze už vyšly.
    Hezký den
    R.


  • Pavel Košatka

    Romane, myslím, že vzhledem k situaci a postoji tvého spolupracujícího serveru se nehodí, abys mu tu dělal reklamu. Nebo to tu u těch „pomlouvačů,nekritických fanoušků, uplacených vozíčkářů a namyšlených puberťáků“ máte za potřebí? Myslím, že ne…


  • Simona

    v sobotu 27.6 jsem byla na představení od 14:00 a celkem dost mě překvapilo poloprázdné hlediště.Tak to bývá vždy,nebo to byla jen vyjímka?


  • Zdeněk

    Bohužel je to skoro furt i kdyz uš sem zažil pár představení kdy bylo hodně lidí,a to v sobotu bylo ještě docela dost bívá jich i mín za to večer uš to šlo


  • Zdeněk

    v nove sezoně vyjde cd uš se těším


  • Ondřej Doubrava

    Zdeněk: Jen aby… čas od času už jsem k těm slibům skeptický a raději se moc netěším, tolik CD je naslibovaných. Ale jjsem rád, když se těší někdo jiný.


  • Zdeněk

    No já doufám že to vyjde psala my to produkce a zároven mi poslala ukázku


  • Ondřej Doubrava

    Samozřejmě, že pro fanoušky inscenace a také pro naše Radio Musical (pokud se s ním do té doby něco nestane) by to bylo jen dobře.


  • marek

    To:Kosatka
    ted už tomu Vásemu postoji rozumim Pavle, roli v muzikalu by jsrte prijal i když jste to nikdy nedelal…přesně naplnujete slova Vladimira Mensika , že za chvíli nastane doba kdy si kazdy kdo má diru do hlavy a do p….e bude myslet ,že muzes stat na jevisti :D
    To:V.Marek
    Všichni přece víme , že hrby a úchylky se hrajou nejlíp a jsou divácky nejoblíbenější :) a psychiatrické léčebny , trochu Stanislavský a trochu toalety zaniklého Realistického divadla , kam se herci pod taktovkou Nejedlého chodili bát : ) Nač ta bublina a mnoho povyku pro nic… Snadný triumf mezi neherci :)
    To:All
    Vaculík – zoufalý mediálně marketingový tah , zrovna tak jako úplně zaniklá jiná známá tvář – Jana Sováková –

    takže hezkou brou tomu Vašemu muzikálovému rybníčku :D a těším se na další pokračování tloho ,jak pejsek a kočička vařili dort ;P
    a pan „režižér“ eno niuno :D


  • Janinkapr

    Dobrý den. Tak jsem z toho trochu na rozpacích. Ve čtvrtek se chystám na Kladivo a teď nevím, jestli se mám těšit nebo ne! Trochu se bojím toho zvuku. Už v jiné recenzi jsem četla že může být problém. Snad máme dobrá místa. :( Ale ten trailer na stránkách http://www.kladivonacarodejnice.cz/ vypadá celkem zajímavě! Tak dobře strašidelně…..no uvidím to na vlastní oka už brzo. Tak si udělám vlastní úsudek :-)


  • Zdeněk

    Já osobně si myslím že zvuk uš docela vychytali aspon před prázdninama byl fajn a zítra du taky uš po 15 a strašně se těším


  • Zdeněk

    Mám to od produkce Muzikál vstupuje po prázdninách do nové sezony v novém hávu. Revizí prošlo obsazení,ligh design i jednotlivé výstupy tak aby celé dílo pusobilo svižnějším a ucelenějším dojmem


  • Líba

    Janinko, neřešte, co píšou jiní a jděte na Kladivo. Obrázek si uděláte sama. Buď budete nadšená nebo se Vám to líbit nebude, to je vždycky riziko.:-) Pokud Vás zajímá můj názor, tak za sebe Kladivo doporučuju.:-)


  • Zdeněk

    Jen se chci zeptat jestli náhodou nechystáte napsat něco o těch změnách i když jich tam moc není ale ty co sou tak sou docela fajn a nebo jěště líp zařadit nějaký video do vaší videogalerie pač ve čtvrtek tam byly 4 lidi co to natáčeli tak mě to zajímá


  • HUGO

    Zdeněk: …kdo si počká….. :-)


  • Zdeněk

    Jj o tobě vím a po dlouhé době sme byly na stejnem představení


  • Pavel Košatka

    Nějaká mini recenzička bude, ale všimnul si někdo jiný změny než ustřihnutý písně Bobliga v první půlce? A teda ta největší změna – zvuk už je naprosto v pohodě! A video bude ;-).


  • Zdeněk

    tak s tou písničkou mě naštvali ta my tam chybí, pak kdyš Přerovský říká Lízl kdy bude svatba a ona mu odpovídá že jí otec slíbyl že se muže svobodně rozhodnout tak se to odehrává na schodech a mezitím dělají přestavbu to je dobrý nápad a pak ještě když Zuzana s Lízl zpívají písničku Jako je ružička červená tak dří ji zpívali na tech schodech celou a ted ke konci dou do předu a zase se delá přestavba s tím zvukem mě hodně potěšili opravdu bylo rozuměn skoro všemu aš ma Markétu ta kdyš mluvila tak sem jí vubec nerozuměl a to sem seděl ve 3 sektoru ve 3 řadě a zdálo se my že to mají i vic přisvícené


  • Zdeněk

    Ještě sem se chtěl zeptat vy natáčíte vždy celé představení a pak uděláte sestřich a co pak děláte s tím materialem necháváte si ho ? A jestli jo tak tiše závidím mít tak doma Kladivo tak budu v sedmém nebi


  • Jakub

    Zdeněk: To jsme dva co závidí, taky bych bral mít celý Kladivo doma.

    Jinak ve čtvtek se mi to taky líbilo, jenom škoda že už nehraje Láďa Spilka, od něj mi přišel Boblig věrohodnější, Radim má takovej dobráckej obličej :-)


  • Jakub

    O vydání CD zatím nikdo nic nevíte ?


  • Marek Kožušník

    to Pavel Košatka:
    chtěl bych jenom podotknout, že Bobligova píseň „Vítězem jsou vždycky nejmocnější“ není ustřihnutá – píseň Kata (Mě ať soudí Bůh) byla původně do této písně vložena, a teď jsme ji posunuli za Bobligovu píseň. Obě zazní v plné délce. :-)
    Co se týká režijních úprav Petra Dopity, neměly jinou ambici než představení zkrátit a zrychlit, upravit light design a zvuk. Tohle se mu (podle mě :-) ) povedlo skvěle. Nešlo o novou režijní koncepci, jiné změny v představení nehledejte. :-)


  • HUGO

    Co se týká zvuku, přišlo mě představení šíleně potichu, sice už bylo lépe rozumět účinkujícím, ale hlasitost opravdu velmi nízká, nevyvolávalo to ve mě takové emoce, jako při návštěvách před prázdninami.


  • Pavel Košatka

    -> Marek Kožušník: Ustříhnuta o trochu je, přece jen po písni Kata ještě jednou opakoval Boblig první sloku (Hospodin je světlo naše…) a teprve poté přišel ten závěr. A ještě tam chybí jedno „Jsem boží“. Omlouvám se za rýpalství, ale tohle byla moje nejoblíbenější písnička, tak jsem si toho hned všiml :-).
    Některé scény bych osobně ještě přisvítil, hlavně tu závěrečnou potyčku na Petrových kamenech, ta je skutečně už od premiéry špatně vidět.
    Zkrácení fajn (i když, některé přestavby se doufám ještě o maličko zrychlí a přece jen, bylo to první představení po prázdninách).

    Co se týče hlasitosti, mám rád taky hlasitější hudbu, ale pokud to má být na úkor srozumitelnosti, tak to radši uslyším potišeji, ale kompletně.


  • Zdeněk

    Hugo: taky my přišlo že je to moc potichu a je pravda že to mělo větší náboj před prázdninama , ale já sem rád aspon za to že nse znovu hraje


  • Kadena

    Jsem moc ráda, že jsou k dispozici alespoň úryvky z nádherných a kvalitně otextovaných písní. Nabízí se otázka, jak to bude s avízovaným vydáním cd? Děkuji.


  • marek

    to:Romča
    režisér a dirigent u orchestru je nadbytečnost ? …fakt se bavím :D


  • HUGO

    nevím, kde to říct, ale musím moc pochválit přidání bodového světla z VIP lóže do přestavení :-)


« Starší komentáře