Recenze a reportáže

„Jeptišky“ v divadle Na Fidlovačce jsou nekřesťansky dobrou komedií


Od říjnové premiéry komediálního muzikálu „Jeptišky“ v divadle Na Fidlovačce sice uběhlo několik měsíců, ale i tak vám přinášíme recenzi tohoto jedinečného titulu, který by rozhodně neměl uniknout vaší pozornosti. Kde jinde byste totiž viděli pět jeptišek v excelentním hereckém podání v čele se Zorou Jandovou provádět věci, za které by se styděl i leckterý pekelník?!

"Jeptišky" Na Fidlovačce

Není to poprvé, co se s muzikálem „Jeptišky“ setkáváme na pražských jevištích. Jeho česká premiéra proběhla 19. ledna 1997 ve Slezském divadle Opava a poté se v prosinci stejného roku uvedl v pražské premiéře na jevišti Divadla Jiřího Grossmanna. Poté nastal doslova boom muzikálových „Jeptišek“ a uvedly je divadla po celé České republice, například v Příbrami, Brně (G Studio), Plzni, Ostravě nebo Jihlavě. Druhé pražské uvedení jste mohli zaznamenat v roce 2002 v Divadle ABC, kde se „Jeptišky“ uváděly až do ledna 2006. A konečně se dostáváme k současné inscenaci Divadla Na Fidlovačce, které měla premiéru 11.11.2010.

Autorem muzikálu je americký skladatel a textař Dan Goggin, který se proslavil právě „Jeptiškami“. Jelikož žádné jeho další dílo nemělo takový úspěch, těží z jejich úspěchu dodnes a napsal celkem šest plnohodnotných pokračování! Originální uvedení mělo premiéru již v roce 1985 a na Off-Broadwayi zaznamenalo neobvyklý úspěch. Se 3 672 reprízami se „Jeptišky“ staly druhým nejdéle hraným muzikálem Off-Broadwaye. Od té doby byly přeloženy do více než 26 jazyků, dočkaly se více než 8 000 různých inscenací a vydělaly přes půl miliardy dolarů. A to původně mělo jít jen o soukromou taškařici Dana Goggina pro jeho pár přátel a platících diváků…

Zuzana Vejvodová

Dosti již úvodní historie a statistik, pojďme se podívat přímo do Divadla Na Fidlovačce, které se částečně specifikuje jako hudební divadlo. Tvoří tak protipól komerčním muzikálovým titulům současné Prahy, a to svými komornějšími hudebními díly, původními i zahraničními. „Jeptišky“ jsou skutečně něčím velice unikátním, a to z mnoha a mnoha důvodů. Již název sám evokuje klidné prostředí, gospelovou hudbu a distingovanou zábavu. Ničeho takového se ale nedočkáte. Gogginovy „Jeptišky“ totiž na jevišti vypráví dvojsmyslné vtipy, fetují, stepují, předvádějí kabaretní čísla a vůbec se tedy nepodobají ničemu, co bychom od řádových sester čekali.

A přitom to myslí celé dobře a do prekérních situací je dostávají vždy různé absurdní okolnosti a náhody. Vždyť jen hlavní zápletka dává tušit, že tu „něco není v pořádku“. Pět mladých sester z hobokenského kláštera pořádají benefiční večer na zaplacení pohřbu 52 svých zesnulých sester, kteří se otrávili „k smrti dobrou polévkou“. Sestry nyní čekají na pohřeb v mrazáku, což je samozřejmě nedůstojné (a hygienik je na cestě!), takže se ocitáme v zapadlém divadle, kde nám sestry předvádí svou show. Během té sledujeme nejen nacvičená čísla, ale také zákulisí akce a poodhalujeme jednotlivé příběhy sester a jejich vzájemné vztahy.

Sandra Pogodová

Už jistě i vy vycítíte, že se bude jednat o komedii, od které neočekáváte žádný hluboký prožitek, ale jen se od srdce zasmějete absurdním situacím, které podtrhuje ještě fakt, že sledujeme jeptišky. Velkým pozitivem je rozhodně překlad Miroslava Hanuše, který je skutečně hravý a skvěle na českého diváka funguje. Písňové texty o sestrách v mrazáku zaručeně pobaví. Mluvené komiky je v představení drtivá většina, té vizuální se dočkáme pomálu, ale o to více intenzivně. Na mysli máme teď především uvězněnou sjetou matku představenou v židli a filmové ukázky ze známých filmů s jistě nečekanými aktérkami. „Crazy komedie“ mají velkou tendenci sklouzávat do trapných a pro diváka až nepříjemných poloh. Ano, i takové si najdou své příznivce, kteří se zasmějí, ale zřejmě by to mělo být jinde než v divadle, kde by se mělo dodržovat alespoň trochu té kultury. A „Jeptiškám“ se to naštěstí daří držet na uzdě a když už vypadá, že míra vtipů přetéká přes hranu únosnosti, včas se stáhnou a vrátí vše zpátky na kultivovanou úroveň. Stejně ale někdy nevěřícně kroutíte hlavou a v duchu si říkáte: „Jak jen tohle mohl někdo vymyslet?“

První půlka je na rozjezd mírně slabší, především díky jednotvárnějším písním, k její konci se již více mluví a je u muzikálu paradoxní, že tato činoherní poloha sedí „Jeptiškám“ o mnoho více. Respektive, kdybyste vyškrtali hudební čísla, nic by se nestalo. V druhé půli představení jsou sice písně zajímavější a více vzájemně odlišné, ale stejně se nezbavíte dojmu, že jen slouží ke krátké pauze před další smrští gagů. Nebylo jistě účelem napsat muzikál plný hitů, které nedostaneme z hlavy, ale alespoň jedna zapamatovatelná melodie by tam být mohla. Ale toto je všeobecný nedostatek hudebních komedií, ke kterým by se měly „Jeptišky“ řadit. Pozitivem je, že skutečně všechny představitelky hlavních rolí zpívají, tančí a hrají, čili opravdové muzikálové výkony.

"Jeptišky"

Scéna a kostýmy jsou z dílny Lucie Loosové. Na kostýmech se nedá moc co vymýšlet a scéna prakticky tvoří pouhou neměnnou kulisu. „Jeptišky“ nejsou koncipované jako výpravný muzikál a podle toho také vypadá, takže nečekejte žádné monumentální scénické prvky. Ty by tam stejně byly zbytečné. Hudbu si vzali na starosti muzikálovým divákům jistě známí umělci – Linda Finková (hudební nastudování) a Daniel Barták (aranžmá a nahrávka).

Netradičně závěrem člověk nejdůležitější, Lumír Olšovský. Celé představení šlape, samotné libreto obsahuje hodně šťávy a myslím, že k zabití této komedie by byl potřeba extrémně neschopný režisér, kterým samozřejmě Lumír Olšovský není. Těžko říci kolik nápadů pochází z hlavy režiséra, kolik od herců a kolik z libreta, ale funguje to a baví to. To je podstatné, a to se Olšovskému podařilo. Choreografie vytvořila Hana Čičelová, která vsadila na jednodušší, ale efektně vypadající tance. Jak již bylo zmíněno, dočkáme se i stepu nebo například baletního sóla.

Zora Jandová a Sandra Pogodová

Již v úvodu článku je nastíněno, že velkou část představení tvoří herecký tým, který je skutečně vynikající. Je zbytečné škatulkovat herečky do rolí a hodnotit každou zvlášť, protože tady fungují jako celek a mají každá prakticky stejně prostoru. Zora Jandová, Ludmila Molínová, Sandra Pogodová, Zuzana Vejvodová a Martina Randová jsou charakterově každá jiná a každá má své „nej“ momenty, kdy si řeknete: „Ta je nejlepší“. Ale za pár minut poté to přebije další svým „nej“, takže nakonec tleskáte a fandíte všem stejně.

Největší dojem však zanechala Zora Jandová jako matka představená a Ludmila Molínová jako sestra nejstarší. Právě její glosy a vtípky patřily k tomu nejlepšímu z celého muzikálu. Zuzana Vejvodová zase zaujala tancem a zpěvem, ve kterém například Ludmila Molínová tolik nevynikala. Sestrám to dohromady ladí a skutečně si zaslouží obrovskou poklonu za výkony, které na jevišti předvádí.

"Jeptišky"

Nečekali jsme od „Jeptišek“ téměř nic. Šli jsme na muzikálovou komedii a doufali jsme, že se alespoň trochu zasmějeme. A výsledkem jsme byli pozitivně šokováni, protože takový komediální odvaz se na jevišti vidí málokdy! Z hudebního hlediska sice žádný zázrak, ale upřímně, nikomu to v celém nadšeném sále nevadilo. „Jeptišky“ můžu rozhodně doporučit, především všem fanouškům smíchu a humoru na jevišti. Pokud hledáte vyloženě umělecký muzikálový zážitek s plnohodnotnými hudebními čísly, tady budete na špatné adrese, cílem „Jeptišek“ je jen pobavit, a to se podařilo na jedničku! 85%

Fotografie jsou převzaty z oficiálního webu divadla Na Fidlovačce a jejich autorem je Roman Černý.

Video z „Jeptišek“ Na Fidlovačce

Podívejte se na oficiální video divadla Na Fidlovačce, ve kterém uvidíte záběry z představení a formou krátkého dokumentu i rozhovory s tvůrci a herci.


Recenze a reportáže
„Sugar“ slaví úspěch v Lublani a tak v českém nastudování zamířila i do Prahy
Recenze a reportáže
RECENZE: Ples upírů aneb další legenda dorazila do Prahy
Recenze a reportáže
Reportáž z fanouškovského nastudování muzikálu „Kleopatra“ (+video)
  • Danny

    Skvělá recenze Pavle, nejlepší česká muzkálová komedie ;-)


  • Ifča

    Konečně o mé nejmilejší Fidlovačce!!! Díky!


  • Pavel Košatka

    Ifčo, my víme, že na ni trochu pozapomínáme, je toho na sledování hodně, ale snad se nám podaří nyní 100% pokrýt i Fidlovačku. A Danny, děkuji za pochvalu, o takových představeních se píše samo ;).


  • Danny

    Pavel Košatka: Pavle, mimochodem, měsíc jsem se nemohl dostat do své mailové schránky, email od tebe jsem našel až dnes, takže neboj, na nic jsem nezapomněl, co půjde, napíšu ti podrobnosti a děkuji za přílohu ;-)


  • Pavel Košatka

    Jasně, v pohodě a těším se na odpověď ;).


  • Hana

    Dnes jsem měla možnost spatřit muzikál Jeptišky. Tedy jen část, protože jsem z divadla o přestávce odešla. Kdybych neseděla uprostřed řady, odešla bych daleko dřív. Nedokážu pochopit kladné hodnocení, které se objevuje v diskuzích. Všechno mi připadalo naprosto amatérské. Jsem zklamaná a pokud jste divadelními fajnšmekry, v žádném případě „muzikál“ Jeptišky nenavštěvujte. Běžně se ke shlédnutému představení nevyjadřuji, ale tohle mne opravdu donutilo.


  • Klára

    Mělo mě varovat, že vstupenky na muzikál se dají koupit prostřednictvím slevového portálu. Bohužel jsem se nad tím nezamyslela… Druhé varování přišlo s poloprázdným hledištěm, byť je teprve začátek března, sobota večer – takže kdy jindy už jít do divadla?
    Ovšem kde nic není, ani smrt nebere. Takže i když některé z hereček skoro potí krev, není to nic platné, prvoplánový „humor“ zůstane prvoplánovým. Nejlepší z představení bylo před začátkem šampáňo ve foyer; do konce jsem nevydržela a o přestávce zmizela.


  • Jirka

    28.2.2015 Jeptisky nemaji chybu,vrele doporucuji.