Brněnská “Hello, Dolly!” – muzikálová klasika v nesmírně zábavném hávu

Dohazovačka Dolly Leviová, co je vlastně při bližším pohledu ženou mnoha profesí a ráda by si sama nabrnkla jistého půlmilionáře, je v díle Jerryho Hermana a Michaela Stewarta z roku 1964 už trvalkou na našich scénách, však také patří do muzikálového „zlatého fondu“ a i u nás má mezi scénami přes čtyřicet let doslova nehynoucí oblibu, o filmové verzi s Barbrou Streisand ani hovořit netřeba. Teď si tato žena svými schopnostmi naprosto podmanila, v režii Gustava Skály, i jeviště Hudební scény MdB.

(hodnoceno z premiéry 6. 2. 2010)

Pravidelní návštěvníci MdB mají Gustava Skálu jistě spojeného s režijním vedením neodolatelných komedií (“Brouk v hlavě”, “Charleyova teta”) a svéráznými, přesto snadno přístupnými úpravami klasických operet „Orfeus v podsvětí” a „Mam’zelle Nitouche“. Umí jimi oslovit snad všechny generace. S „Dolly“ se setkává již poněkolikáté.

Pokud patříte k obdivovatelům jeho režijních počinů (mezi které se autor článku sám počítá), na vědomost se dává, že se jedná o čistokrevnou „Skálovinu“ s mnoha nepřehlédnutelnými klady a logicky i pár  „muškami“, obojí ale patří k jeho nenapodobitelnému rukopisu. Ostatně, skupina příznivců už jistě na Hudební scéně obsadila nějaké to sedadlo a inscenaci si jaksepatří vychutnala. U „Hello, Dolly!“ totiž MdB vsadilo na sérii předpremiér, takže před naše kritické oko přicházelo představení už hezky usazené, což celku jistě nesmírně prospělo.

Alena Antalová + company

Pokud už jste nějaké provedení zhlédli (ať už více či méně zdařilé), víte, že jsou u tohoto muzikálu jisté mantinely dané inscenační tradicí a například i jediným (byť velmi dobrým a zpěvným) českým překladem Iva Osolsobě a Alexandra Kozáka.  Tradice by mohla svádět ke klišé. Jenže Skálovy projekty (a tento muzikál není žádnou výjimkou),  i za pomoci výborných dramaturgů (Ondřej Šrámek a Jan Šotkovský) vždy poměrně nahlas volají: „Klišé? Pojďme jej využít takovým způsobem, aby fungovalo a diváci padali ze sedaček.“

Nutno říci, že  pomyslnou (ale zato obrovskou) jedničku s hvězdičkou má „Hello, Dolly!“ z Městského divadla Brno v předmětu  „práce s hercem“. Slibovaný dobrý činoherní, navíc čistě komediální základ sklidil své ovoce a propletenec vztahů postav, jak se s ním v libretu počítá, se tak stal, navzdory trvající naivnosti poutavý. Když se k tomu přidá smysl pro grotesku a blázniviny + pár dobrých kreativních nápadů (např. silueta soudce s hlasem Zdeňka Junáka) , má divák vyhráno. Je sice pravdou, že některé třeskuté situace jsou natahované až přespříliš, ale devadesát devět procent obecenstva bude tyto intenzivní fórky jen kvitovat.

Alena Antalová + company

Titul byl již od jeho ohlášení od začátku brán jako „comeback“ Aleny Antalové od mateřských povinností na jeviště. Ta svou všudypřítomnou Dolly vybavila značnou dávkou energie, sebevědomí i nadhledu a výsledkem je, že hlavní hrdince věříte ve veselých i dojemných situacích každé slovo. Pardon, nejenom věříte, vy jí doslova visíte na ústech.

Vezměme si dále například obchodníka Horáce Valdergeldera. Jeho postava by měla být tak nepříjemným morousem, leč v osobitém a doslova parádním podání Igora Ondříčka je jeho vyznění zcela odlišné. Je to ve své podstatě velmi sympatický chlapík, s nímž se zejména mužská část publika až neskutečně jednoduše ztotožní a častokrát se snad nad jeho jednáním pousměje s vědomím, že poznává sám sebe.

Igor Ondříček coby Horác Vandergelder

Naprosto brilantní výkon předvádí též Ivana Skálová coby osamělá kloboučnice Irena Molloyová. Ač je o něco mladší, než předepsaný charakter, vystihla jej naprosto přesně po pěvecké i herecké stránce a věkový rozdíl hravě vyrovnala.

Sehranou dvojicí jsou dva známí příručí. Kornelia Hackela ztvárnil Aleš Slanina. Toho lze díky své všestrannosti označit vedle Aleny Antalové ve všech nutných složkách za tahouna představení  a pojetí i jeho interpretace slavných hitů “Put On Your Sunday Clothes“ a  „It Only Takes A Moment“ má vše potřebné – eleganci, prožitek, energii a radost z hraní. Vojtěchu Blahutovi značně naivní nahrávač Barnabáš Tucker sluší a v gagových situacích se skutečně neztratí, dokonce umí lákat i na chystané tituly divadla…

Alena Antalová a Ivana Skálová

Nesmíme zapomenout ani na další sympatickou zamilovanou dvojici Ermengardy a Ambrosia v  příjemném podání Hany Kovaříkové a Radka Novotného, škoda jen, že jejich postavám v ději nezbylo moc prostoru k rozehrání.

V malé, leč díky své rozpustilosti výrazné roli Ireniny přítelkyně Minnie i Mária Lalková. A co se navození záchvatu smíchu týká, stačí vyslat na jeviště dynamit –  Zdenu Herfortovou jako bláznivou Ernestinu Moneyovou – a sál šílí!

Vraťme se zpět k  „mantinelům“: Tím nejvýraznějším je asi scéna Martina Černého, která zůstává možná až příliš v tradičním stylu. Průhled do newyorských ulic zaplní company stylovou choreografií (z režisérovy dílny), Horácův krámek je praktický i útulný, stejně tak narůžovělé Irenino kloboučnictví, ale známá restaurace  Harmonia Garden by si v této verzi zasloužila rozhodně aspoň malinko modernější zpracování, či chcete -li „look“. Kostýmy Romana Šolce opět nepostrádají honosnost pro hezké podívání, tentokrát jim ale nechybí (zejména u pánů) ani jistý šmrnc. A hudební nastudování? U Jiřího Petrdlíka (a Dana Kalouska) nelze jinak, než opět říct, že si s náročnými partiturami pohrál skvostně a dílo chvílemi doslova swinguje.

Alena Antalová coby Dolly Leviová

Malou zmínku je nutno věnovat též mimořádně povedenému „malému“ programu k představení. Je skutečně malý pouze rozměrem, poutavých informací, shrnující vznik „Dolly“ a svým způsobem i vývoj klasického muzikálu a historii inscenování tohoto díla.

Předchozí řádky lze však velice snadno zkrátit do jedné parafráze nejslavnější písně: Zdá se, že Dolly Leviová z prken MdB skutečně dlouho neodejde, jelikož se jedná o představení  živelné, divácky nesmírně vděčné, aniž by se projevily známky podbízení. Mělo by se líbit i těm, co dosud tento kus neměli příliš v oblibě a to je na této inscenaci obzvlášť cenné. Zkrátka zaujme i nové diváky.

Fotografie převzaty se svolením z oficiálního webu MdB, jejich autorem je Jef Kratochvil.