Recenze a reportáže

Funny Girl ve Studiu DVA jde vstříc příjemné komedii


Funny Girl Julea Stynea a Petera Stonea s libretem Isobel Lennartové z roku 1964, která je u nás známá hlavn díky šlágru People a také z filmové verze s Barbrou Streisandovou a Omarem Sharifem se v několika posledních letech stala celkem stabilním titulem tuzemských dramaturgických plánů. Svá provedení uvedlo Severočeské divadlo Ústí nad Labem, Městské divadlo Brno a Divadlo Jiřího Myrona, před pár dny se přidalo divadlo F. X. Šaldy v Liberci, kam se časem také jistě vypravíme. V první a třetí zmíněné inscenaci se slavnou Fanny stala Monika Absolonová a není proto divu, že po tomto titulu sáhlo též pražské divadlo Studio DVA, které je ni v současné době téměř domovskou scénou.

Pokud od režiséra Ondřeje Sokola už automaticky očekáváte podobný mírný experiment, jako u Evity, kdy si dovolil jít mírně nad rámec libreta Tima Rice, nutno hned na úvod říci, že tentokrát se vlastně nekoná. Příběh herečky Fanny Briceové nepojímá jako životopis(protože v základu jím dílo samotné ani příliš není) , ale jako celkem rozpustilou cestu rozšafné dívky za splněním profesních a samozřejmě i osobních snů  o šťastném vztah a značně akcentuje jeho komediální základ, což okamžitě poznáte už od začátku na postavách inspicienta Johna s vadou řeči (Ondřej Izdný), či Fannyiny maminky a jejích kamarádek (Lenka Termerová, Jana Krausová, Jana Stryková), což jsou sice postavy dějově dost jednorozměrné, v podání zmíněných dam jsou však plnokrevné. Ostatně, celá inscenace s velmi dobře hrajícím orchestrem pod vedením Kryštofa Marka, rozpohybovaná Angeé Klárou Svobodovou má prima tempo, které vlastně dává zapomenout, že se hraje broadwayská klasika. Ano, hraje, ale tady a teď, správné dobové zasazení naznačují jen kostýmy Kateřiny Štefkové. Vlastně jsem ještě u Funny Girl až takhle velký důraz na komedii dříve nepozoroval, zároveň tento přístup jde dílu naprosto k duhu, protože vážnější chvíle v závěru představení jsou poté příjemným kontrastem. A i když se jedná o příběh dle mého soudu primárně pro dámy, tak snad i pánové v pár případech příjemně pookřejí.

Monika Absolonová jako Fanny Briceová

Monika Absolonová jako Fanny Briceová

Scéna Adama Pitry nejen příjemně pracuje s projekcemi /zejména na začátku představení, kdy vidíme odraz mladé Fanny upravující se v zrcadle/, zároveň ale poskytuje zajímavý zážitek tím,  že se děj odehrává mezi diváky, neboť je hlediště v jeho první polovině odděleno lávkou, na které herci přecházejí. Z lóže se jedná o velmi efektní trik, divákům v řadách s lávkou sousedících, bych ale v některých momentech výhled a rozhled příliš nezáviděl.
Funnysd01

Monika Absolonová, jak je známo a bylo náležitě v minulosti oceněno cenou Thálie, postavou Fanny Bricové žije, libreto v překladu Jiřího Joska má s léty nastudované, takže opět hraje s každým slovem. překypuje energií a má tentokrát k ruce i bezva mužské partnery. Roman Zach (Fannyin osudový muž Nick Arnstein) oplývá v roli značným charismatem (a to i sympatickým pěveckým), Michal Slaný jako nejlepší kamarád Eddie zase zdůrazňuje důležitost pouta, které spolu s Fanny mají, byť tato linka přestane být pro děj v závěru důležitá. Ladislav Frej v roli legendárního producenta Florence Ziegfelda je také tím správným divadelním bardem. Vůbec se zdá, jakoby přístup k dílu vycházel primárně z poctivého herectví.

Michal Slaný a Monika Absolonová

Michal Slaný a Monika Absolonová

Přiznám se a může to trochu znít jako ohraná (nebo v případě textů asi „opsaná“?) písnička že na Studiu DVA se mi dlouhodobě líbí, že ke svým hudebním projektům přistupují zcela poctivě, jak dramaturgicky, tak i tou praktickou stránkou a snaží se ze získané licence a díla vždy vyždímat příjemný divácký zážitek, což platí o pro Funny Girl, byť nedávno odpremiérovaná Šíleně smutná princezna je na mém osobním žebříčku asi o půl stupínku výše. Je to však i tím, že si cestu k Funny Girl během let sám stále hledám, ale inscenace Ondřeje Sokola je poměrně výraznou sympatickou směrovkou.

Scéna "Dík lásce tvé jsem nádherná"

Scéna „Dík lásce tvé jsem nádherná“

Fotografie: Václav Beran (1. 2) a Jan Chochole (3, 4)  – divadlo Studio DVA. Za poskytnutí děkujeme Tomášovi Přenosilovi.


Recenze a reportáže
Bradburyho 2116 vyniká originalitou a skvělou hudbou (Recenze)
Recenze a reportáže
Muzikál „Johanka z Arku“ má po obnovené premiéře – Obsáhlá recenze
Recenze a reportáže
„Jeptišky“ v divadle Na Fidlovačce jsou nekřesťansky dobrou komedií
  • Honzy Honzíček

    Americký klasický muzikál FUNNY GIRL je zatím nejlepší muzikálovou režijní koncepcí O.Sokola.Předst.má spád,hraje se i na rampě mezi diváky.Zajímavá je „dvoupatrová“scéna,pěkné kostýmy,výprava.Důležitý je dobře znějící,živě hrající 18ti členný orchestr,pod vedením.K.Marka.Lze ocenit i dobrý zvuk.M.Absolonová jako Fanny je herecky i pěvecky výborná (roli má zažitou,již dříve ji nastudovala na více českých scénách)R.Zach nezklamal,jako pár dobře fungují.V epizodním obsazení lze připomenout L.Termerovou.L.Freje.Funny Girl lze hodnotit velmi kladně,muzikál se na metropolitní scéně povedl.Hodn.80%.