První dáma muzikálu Evita se představila v Ostravě

Evita a Perń si spolu též zatančí. Choreografie příběh v ostravské inscenaci příjemně prohlubuje.

Ve čtvrtek 20. března se Ostrava, konkrétněji Divadlo Jiřího Myrona, dočkala dalšího světového muzikálového megatitulu. Vsadili na osvědčenou dvojici Andrew Lloyd Webber a Tim Rice. Již několik sezon zde uvádí Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť, na který si troufli zatím pouze v Brně a právě zde. Tentokrát zvolili bezpochyby dílo o mnoho náročnější, které bylo na českých jevištích prověřeno léty. Evitu.

(psáno z premiéry 20. března 2014)

Evita od své premiéry v roce 1978 obletěla jeviště celého světa. V roce 1996 vznikla neméně zdařilá filmová verze Alana Parkera. V roce 1998 se Evita poprvé podívala na naše jeviště, když roli této primadony alternovala Radka Fišarová a Tereza Slouková. Dlouhých deset let na tuto dámu dramaturgické plány zapomínaly, až v roce 2009 si vzpomnělo Městské divadlo Brno. Hana Holišová, Radka Coufalová a Ivana Skálová se na krátkou chvíli mohly dotknout Evitina hvězdného lesku. Ale bohužel. Opravdu jen nakrátko. Evita byla stažena po 27 reprízách bez oficiální derniéry. Nedlouho poté, v roce 2011 se konala premiéra na komorní scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni. Tam se k Evitě vrátila Ivana Skálová z Brna. Alternantkou se jí stala Soňa Hanzlíčková-Borková, která byla odměněna nominací na Cenu Thálie. A nyní již k verzi v Divadle Jiřího Myrona v režii Petra Gazdíka.

Přiznávám, že to byl můj první muzikál v Ostravě, proto jsem měl velká očekávání, ale naopak i velké obavy. Na první pohled mne prostor divadla nijak nezaujal a byl jsem zklamaný, že v tomto „kině“ chtějí hrát takový titul, jako je Evita. Skepse zmizela s prvním tónem předehry. Skvěle vykreslená atmosféra kina kdesi v Argentině. Výborný sborový výstup na úvod.  Když se náhle mezi diváky rozsvítil reflektor a nasvítil Tomáše Savku, moje nadšení rostlo. Che – člověk z lidu jako vyšitý.

Che (Tomáš Savka), průvodce dějem. Po delším čase v hodně tradičním a navíc skvělém pojetí.

Rozpačitější byl úvod Hany Fialové v roli Evity. Kudrnatá paruka z ní sice udělala holku od vedle, kterou v počátku příběhu skutečně je, ovšem po stránce taneční to byl výkon jako na venkovské tancovačce. Velkolepý Evin příchod do Buenos Aires, ohromná davová choreografie, která téměř každého v sále nabádala, aby se přidal. Hana Fialová se ovšem nepřidala a jen zmateně pobíhala mezi tanečníky. Škoda. Naštěstí to byl teprve začátek a vše se dalo napravit, i následně prominout. Svůj výkon postupně šperkovala a díky blonďaté paruce, která vypadala přesně jako ta, co měla Elena Roger v poslední broadwayské inscenaci, se divákům naskýtal pohled na ženu, která byla až nápadně podobné zřejmě nejkontroverznější političce v dějinách. Výkon Fialové a Savky se nedá nazvat jinak, než jako brilantní. Oba jsou na správném místě. Savka si výborně dokáže podmanit dav i lidi v sále, pěvecky je ohromující. Po taneční stránce odvedl také špičkový výkon. Fialová se po nepovedeném úvodu dostala velmi rychle na Olymp. Herecky náročnou úlohu zvládla s grácií Evitě vlastní. Hlas Fialové je příjemně zabarvený, což beru jako obrovské plus. Skvěle vyzní jak v rychlých rytmických skladbách jako Buenos Aires, tak v pomalých baladických Měl jsi mě rád či Utiš se má Argentino. K vrcholům večera rozhodně patří duet Valčík pro Evitu a Che. V Ostravě je totiž zajímavě ztvárněn především vizuálně. Dokládá to i to, že v Ostravě Che působí více jako Evitino svědomí, nežli horlivý narátor z lidu, který ji pronásleduje na každém kroku. Většinou je Valčík pojímán jako osudový moment, kdy se Eva a Che poprvé setkávají. Tentokrát celé číslo působí jako stínohra, což oceňuji jako opravdu zajímavý režijní nápad, který tuto verzi odliší od ostatních.

Kromě Evity a Che nesmím zapomenout na postavu Juana Dominga Perona. Rozvedený voják angažovaný v politice, který se snaží uchopit moc v Argentině. V podání Marcela Školouta ho řadím do kategorie nenadchne/neurazí. Jeho výkon je průměrný a nenechává žádný dojem. Neviním z toho Školouta. Upřímně… Peron se mi jako postava nezamlouval v žádné verzi, kterou jsem viděl.

Evita (Hana Fialová) a Perón (Marcel Školout) na balkóně vily Casa Rosada.
Evita a Perń si spolu též zatančí. Choreografie příběh v ostravské inscenaci příjemně prohlubuje.

Musím ovšem vyzdvihnout dva výkony. Martina Šnytová jako Peronova milenka působí křehce až dětsky. Číslo je netradičně zrežírované, ale přitom přesně vystihuje její pocity z rozchodu. Bezejmenná milenka se svým kufrem kráčí masou mužů a přitom je jí jasné, že i ona je jen jednou rybkou v moři a jak sama zpívá: „Můj čas se nastřádal. Kdo by mě postrádal?“ Její jediná árie Další kufr stojí u dveří je prostě klenot. V jejím případě jsem opravdu litoval, že postava nemá větší prostor. Jako posledního budu jmenovat Evina objevitele, zpěváka tanga, Augustína Magaldiho. Bylo vidět, že Roman Harok si roli užívá. Skvěle pracoval s hlasem a upřít se mu nedá ani kvalitní herectví. I z malé role dokázal udělat dobře zapamatovatelnou figuru. Velkou devizou v Ostravě je také company. Zarazila mě velká věková rozmanitost, ovšem vše bylo naprosto skvěle sehrané, precizní a bezchybné. Ze sborových pěveckých a tanečních čísel chvílemi až mrazilo. Ovšem velice příjemně. K tanečním vrcholům večera rozhodně patří Prachy, prachy, prachy a již zmíněný Valčík pro Evitu a Che.

Jedná se o Gazdíkův režijní debut v Ostravě. A nutno říci, že na sever Moravy dorazil v té nejlepší formě. Inscenace je protkaná nejrůznějšími režijními libůstkami. Na premiéře mi ale přeci jen dost vadilo, že Evitin charakter působí ve výsledku neurčitě. Jakoby se báli říct: „byla to mrcha“. Chvílemi jsem viděl všemi opěvovanou „Santa Evitu“, vzápětí zlatokopku a na konci příběhu ženu, kterou osud dostal na lopatky. Podle slov dramaturga se u Myrona  snažili z Evity udělat obyčejnou ženu, se kterou se může ztotožnit každý v sále. Dle mého názoru se tohle ovšem nepodařilo.

Kostýmy Veroniky Hindle jsou skvostné. Přesně dokreslují Evitin charakter. Zároveň jsou všechny její šaty velice umně vymyšlené a usnadňují náročné rychlé převleky. Výborně je oděna také company. Hindle právem patří ke Gazdíkovu špičkovému týmu. Důmyslná je také scéna Ondřeje Zichy. Po obou stranách jeviště jsou kulisy domů, které jsou propojeny balkonem, který patří k vile Casa Rosada, kde Evita mívala vyhlášené projevy k lidu. Na levé i pravé straně jsou schodiště, která vedou ke vchodům Evitiných milenců i do domu samotného Juana Perona. Scénu vkusně doplňují také projekce, které jsou využity především při Rainbow tour, kde slouží pro lepší orientaci diváka v tom, kde se Evita právě nachází. Součástí projekcí jsou také dobové záznamy skutečné Evy Peron.

Ostravská verze vychází z nejnovější inscenace z Broadwaye, kde se jako Evita a Che představili Latinoameričané Elena Rogers a Ricky Martin. Orchestrace má blízko k argentinským rytmům a je opravdu úchvatná. Na poslech působí rozhodně příjemněji, nežli všechny předešlé. Stejně jako v Plzni je součástí představení oscarový song You Must Love Me (Měl jsi mě rád). Už potřetí (po Brně a Plzni)  je použit překlad Michaela Prostějovského, který podlehl několika úpravám inscenaci na míru. Poprvé chybí sólovka Cheho – Ta dáma na to má. Che je celkově oproti dřívějším verzím mírně upozaděn.

Možná ještě stále přemítáte, proč vážit do Ostravy cestu! Je pravda, že Evita u nás nikdy nijak nezdomácněla a při své Rainbow tour Československo vynechala. Ostatně… co může obyčejnému divákovi přinést tento příběh? Jedná se o další parafrázi pohádky o Popelce. Navíc podle skutečné události. Ostravská verze Evity je vyšperkovaná do nejmenších detailů. Inscenaci beru do jisté míry jako sjednotitelskou. Protože uzavírá Gazdíkovu „režisérskou šňůru“ Praha-Brno-Ostrava. Pražské publikum bych lákal na jedinečného Tomáše Savku, který je jako Che opravdu nepřekonatelný. Do jisté míry bych mohl lákat i na Roberta Jíchu, který byl krátkou dobu „doma“ v Hudebním divadle Karlín jako José v Carmen. Brňany bych, kromě již zmiňovaného Jíchy, pozval na Radku Coufalovou, jejíž Evita je jistě šarmantní a okouzlující (poznámka redakce: to potvrzuje část týmu Musical.cz, která viděla Evitu 22. března). Navíc by si měli zkontrolovat režijní výtvor Petra Gazdíka. A Ostravany zvát vlastně příliš nemusím. Do konce sezony je vyprodáno, což svědčí o tom, že si v Divadle Jiřího Myrona našli jednoznačný hit sezony. Otázkou zůstává, kdy zkompletují a dovrší trilogii Lloyd Webbera a Rice a uvedou nesmrtelný muzikál Jesus Christ Superstar.

Setkání Magaldiho (Roman Harok) a Evity (Hana Fialová).

Autorem fotografií je Martin Popelář. Jsou použity se svolením Národního divadla moravskoslezského.

 


24 komentářů