Recenze a reportáže

Domeček plný emocí v Buranteatru


Soubor Buranteatr je už na brněnské činoherní scéně i přes své mládí zavedeným a důležitým hráčem. Máme radost, že letos na konci sezóny poprvé smočil nohy i v rybníčku komorního muzikálu a tímto ho zde na Musical.cz vítáme. Buranteatr tento týden hostuje v pražském Divadle v Celetné, kde právě jako první titul představil svůj novinkově postavený Domeček od Petra Michálka.
Možná se to při slavnostních premiérách a reprízách nezdá, ale v podstatě každý muzikál, předtím, je jen čistým divadelním textem napsaným na papíře. A ze slov pomaloučku polehoučku vzniká to očekávané dílo plné velkých árií či chytlavých hitů, často i s různými scénickými kouzly. Ačkoli Domeček nenabízí monstrózní podívanou, právě primární důkladné hrátky s textem jsou na „buranské“ novince hezky patrné. Však i pro nás bylo malým překvapením, když se uvedení činoherní hořce komediální novinky začalo na plakátech a materiálech měnit na komorní muzikál.

Domeček je hrou pro jednu dvojici. Marika (Kateřina Dostalová) a Petr (Miroslav Ondra) jsou dva mladí lidé, bývalí manželé, dá se předpokládat, že těsně po rozvodu. Mají spolu malou dcerku. Marika jde navštívit Petra do jejich bývalého rodinného domku. Ten vidíme jakožto jedinou část scénografie vzadu pouze v nákresu, ale i z pouhého plánku čiší doslova reklama ra rodinné štěstí. Ale to už je pryč. Záminka Mariky je jednoduchá, potřebuje nějaké šrouby na smontování nové postele. Důvod je ale vážnější a jsme tak svědky závažného porozchodového rozhovoru plného sarkasmu, výčitek, touha zbavit se toho horzného pocitu, co dál, vzdání se kariéry a řešení toho, zdali jsou v nové etapě opravdu šťastní. I přes bodavé útoky ale vidíme, že se oba dva stále milují a to i přes to, že by Marika ráda napjatou rodinnou situaci vyřešila i poněkud hrubšími prostředky, alespoň to tedy původně měla v plánu…

Petr (Miroslav Ondra) a plán domečku.

Nutno říci, že scénář Petra Michálka občas umí tnout do živého a je poměrně dobrou sondou do pocitů dnešních třicátníků, přesto mu však v základu chybí větší překvapení, neboť hodně podobných dialogů v současnosti nabízí třeba i velká spousta filmových snímků. Inscenátoři ale jevištnímu tvaru nesmírně pomohly dvěma sympatickými pomůckami. Obě dvě postavy totiž s divákem (a částečně i mezi sebou) komunikují tak, že v rámci dialogů zdůrazňují i jindy pro diváka neviditelné scénické poznámky v závorkách a jelikož oba dva protagonisté pod vedením režiséra Tomáše Studeného (je i autorem výpravy) krásně laškují s jejich tempem a načasováním, tento nápad se jen tak neomrzí a funguje celou dobu. Stejně tak postava Petra často při promluvě k divákům nezapomene zdůraznit, jak velkolepým mjůziklem s kapelou a opravdovou vilkou měl Domeček být, ale ty škrty, ty aktuální škrty v kultuře… Zároveň ale víme, že s tou velkolepou výpravou by text poněkud nefungoval a je zde cítit až spiklenecké mrknutí.

Přiznejme rovnou, že k čistokrevné formě muzikálu zde zcela chybí jedna složka a to ta taneční, na druhou stranu děj se bez choreografií naprosto obejde a oba dva protagonisté nám jejich absenci zcela vynahradí. Své songy titiž sami doplní hrou na rozličné hudební nástroje, od cajonu přes obligátní klavír a kytaru a konče akordeonem a ukulele. Dalším dobrým nápadem je totiž právě dokomponování písniček, které postupně a účelně rozkrývají jednotlivé fáze vztahu Petra a Mariky, navíc opět v rámci hry si prostě často ke zpívání odskočí z nějaké vypjaté situace.

Miroslav Ondra (Petr) a Kateřina Dostalová (Marika) ovládnou celou inscenaci i po hudební stránce.

O stylově pestré a nesmírně chytlavé písně se hudebně postaral Lukáš Janota, kterého můžete znát jakožto člena muzikálového souboru Městského divadla Brno, texty si mezi sebou rozdělili kromě Lukáše Janoty přímo také autor hry Petr Michálek, Miroslav Ondra a dramaturg inscenace Jan Šotkovský.Příjemně vtáhne do děje už úvodní titulní „Domeček“, nesoucí se na vlně pohody a předpokládané zářivé budoucnosti, dočkáte se posléze i popšlágru, parodující snad veškeré textové obraty v ploužácích z našeho rádiového mainstreamu a rozvernou reggae píseň „Miminko“ stoprocentně nevyženete pár dnů z hlavy. Nerad bych zapomněl také na song o bydlení s bezvadnou hříčkou „RPSN – byl by hezký rfrn“, samozřejmě nechybí ani songy melancholické a smutné.

Petr a Marika u klavíru

Domeček je příjemně chutnnající jednohubkou (toto označení neberte nijak pejorativně, spíš se snažím roztomilým způsobem naznačit, že představení má jen něco přes hodinku), vhodnou právě pro aktuální letní večery, ale jistě také pro případné podzimní melancholické smutnění a i když nerozehrává žádnou velkou dramatickou situaci, určitě dává prostor konfrontovat se se svými životními zážitky, čmuž hodně nahrává hořce komediální ladění a právě i skvělé písničky pomáhající celému vyznění hry. A v oboru „hrátek s textem“ to všechno dohromady do sebe zkrátka docela hezky zapadá.

Aktuální pozvánka: Domeček můžete mimořádně vidět na hostování v pražském Divadle v Celetné ještě dnes, čili v pátek 8. 8. 2014 od 19:30, jako náhradní představení za titul Pravé poledne. A nebo se na něj můžete od září vypravit na Sokolský stadion (Kounicova 22) v Brně.

Autorem fotografií z inscenace je David Konečný, jsou se svolením převzaty z oficiálního facebookového profilu Buranteatru.


Recenze a reportáže
Karlínský muzikál „Carmen“ přivítal dalšího jubilejního diváka
Recenze a reportáže
„Robin Hood“ oslavil stou reprízu
Recenze a reportáže
Maďarská opereta předvedla v Praze vysoce profesionální show
  • Jana

    Souhlasím, je to moc fajn podívaná, ze které jsem odcházela příjemně naladěná.


  • Tomáš Studený

    Veliký dík za Vaši reflexi, Ondřeji, nicméně nedá mi to, abych nezareagoval drobnou glosou. Nepodceňujte prosím autora ;-) I to, co se může na první pohled zdát, že je dílem inscenátorů (jak píšete o těch „dvou sympatických pomůckách“), může být ale stejně dobře napsáno už v textu (jako v tomto případě) a být tak zcela v autorské intenci. Včetně zcizování a songů.
    P.S.
    Nedomnívám se sice, že přítomnost písní tvoří automaticky z každého divadelního kusu ausgerechnet muzikál, to ostatně nechme teoretikům, každopádně pokud se o muzikál skutečně jedná, pak bezesporu naprosto buranský :-)
    Se srdečným pozdravem
    TS


  • Ondřej Doubrava

    Milý Tomáši,

    jsem rád, že sem po delším čase zase zavítal režisér inscenace, to je skvělé. O podceňování autora, myslím, ani nešlo (určitě jsem to neměl jakkoliv v úmyslu), také mě napadlo, že ten hlavní nápad se scénickými poznámkami už samozřejmě v textu je zakotven (+ nějaké ty písničky), nicméně díky výbornému timingu situací to prostě krásně funguje, doufám, že tak, jak si autor představoval a ještě lépe. Velmi srdečně jsem se bavil.

    (A právě Jan Šotkovský mi jednou v elektronickém rozhovoru prozradil, že ani nevěděl, že z toho vyjde „až tolik muzikál“, a původně to tak skutečně nebylo anoncováno, tak jsem z toho trochu vycházel.) A myslím, že definici komorního muzikálu to dílo vcelku naplňuje (a proč ne buransky ;-) ), ačkoli já jsem spíše také na tu praxi, když je příležitost.

    Srdečně zdraví a děkuje za reakci

    Ondřej Doubrava