“Divotvorný hrnec” – první americký muzikál na evropském kontinentě

Kolébkou žánru zvaného musical comedy, česky muzikál, je bezesporu Amerika. Na tomto kontinentě se tradice hudebního divadla odvíjela od Evropy zcela odlišně neboť nebylo možno čerpat z tolik v Evropě oblíbené operety. Evropská opereta vznikla z opery a dokonce některé její formy byly nazývány komickými operami – oba tyto žánry byly v Americe pouze okrajovou záležitostí pro malou skupinu hudebních nadšenců a ačkoli byla opereta vídeňského typu úspěšně dovážena z Evropy a dokonce vznikala i na domácí půdě, nikdy nedosáhla masové obliby tak jako v Evropě. Základním hudebním zdrojem pro muzikál tak zůstala pouze americká zábavná hudba a píseň.

V+W

Vezmeme-li v úvahu tato fakta, je prvním „opravdovým“ muzikálem uvedeným v Československu a vlastně i v Evropě Divotvorný hrnec v úpravě V+W, jehož premiéra proběhla 6. března 1948, rok po jeho uvedení v Americe.

Voskovec s Werichem se k americkému muzikálu dostali během své nucené emigrace za 2. světové války. Po svém návratu do vlasti jen obtížně navazovali na přetrženou tradici Osvobozeného divadla a obnovované inscenace i přes nesporný divácký úspěch úplně neuspokojovaly. Čas vyhnanství přece jen způsobil jisté odcizení tuzemskému klimatu, rozhodli se tedy obrátit na americkou divadelní tvorbu a dovezli jeden z nejúspěšnějších broadwayských muzikálů 40. let (725 repríz) Finian’s Rainbow autorů Burtona Lanea, Edgara Yipa Harburga a Freda Saidyho. Muzikál to byl skutečně aktuální – Harburg, který rád satiricky reflektoval svět kolem sebe, tu spojil dva motivy, podle nichž chtěl původně napsat dvě činohry: příběh irských přistěhovalců, za nimiž do Ameriky emigruje i jejich domácí skřítek, a příběh rasistického senátora, který zázrakem zčerná. Voskovec a Werich toto americké dílo inspirované irskými pohádkami plně počeštili. Irové v příběhu vystupují jako ryzí češi s českými jmény, české reálie jsou nahrazeny českými, místo irského skřítka Oga do hry vstupuje typicky český vodník Čochtan. A právě postava Čochtana měla největší zásluhu na úspěchu muzikálu u nás. Jan Werich si ji pro sebe sám napsal a oproti původnímu skřítkovi part vodníka podstatně rozšířil a myšlenkově ho velmi obohatil. Neuvěřitelné bylo, jak původně irské hudební motivy s libretem v češtině najednou zněly česky. A přitom právě ze souznění irské hudby s českým textem a kontextem měli zpočátku V+W velké obavy, ovšem jak vzpomíná Jiří Voskovec v knize Klobouk ve křoví: „Jakmile jsme však začali pracovat na textu první – a nejirštější písně, How are things in Glocca-Mora? v naší adaptaci Jakpak je dnes u nás doma?, shledali jsme s úžasem, že s českými slovy je najednou po Irsku a muzika hučí se sázavským jezem, zvedá se s polabskými husami, štěká s černošickým psem a lká se žižkovskou harmonikou! … Nikdy se nepřestanu podivovat hluboké příbuznosti lidové poezie kolem světa. Je to jako mezinárodní souvislost mýtů a symbolů.“ Jako zázrakem se americká sociální pohádka o Finianově duze změnila v takřka českou „báchorku se zpěvy a tanci“ o divotvorném hrnci, která spíše připomíná Klicperu nebo Tyla.

Kromě výborné české adaptace mělo velkou zásluhu na konečném úspěchu i samotné provedeni. Jiří Voskovec, který se tentokrát spokojil pouze s úlohou režiséra, do inscenace získal opravdu skvělé herecké obsazení – kromě již zmiňovaného Jana Wericha excelovali Ljuba Hermanová, Rudolf Cortés, Soňa Červená, František Černý, Manon Chauffour.

Rovněž hudební aranžmá bylo výjimečně zdařilé. Zdeněk Petr hudbu původně psanou pro symfonický orchestr adaptoval do jazzové polyfonie a tak přímo navázal na Jaroslava Ježka.

Divácký úspěch inscenace, která se z divadla ABC zanedlouho přestěhovala do Karlína, umožnil uskutečnit více než 300 repríz. Werichův Čochtan se stal legendou a z písniček úspěšné evergreeny. Divotvorný hrnec se hrál prakticky na všech tuzemských scénách (někde i vícekrát) a v roli Čochtana se s radostí objevila řada předních komiků – např. Rudolf Kutílek v Plzni, Josef Kobr v Ostravě, Miloš Kopecký v Praze.

Kromě toho, že byl Divotvorný hrnec výjimečný svým prvenstvím u nás a v Evropě, můžeme mu přičíst ještě jednu smutnou „výjimečnost“: byla to poslední premiéra Divadla V+W a poslední spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha vůbec – krátce nato se jejich cesty rozešly natrvalo.

text Alena Součková